Proč se to stalo zrovna nám,
Když byli jsme tak krásný pár.
Byla jsem šťastná, když byli jsme spolu,
Pak srazils mě na kolena, srazils mě dolů.
Dal si mi důvod žít,
Pak rozhod ses mi jej vzít.
Chtěla bych usínat za tlukotu tvého srdce,
Jak tomu mělo být.. navždycky, přece.
Teď utíkaj hodiny, utíkaj dny,
Bez tebe těžce dýchá se mi.
Bez tebe je těžký jít v noci spát,
A ještě horší, zas ráno vstát.
Že prý čas všechny rány zhojí,
Ale ty na duši? Toho se bojím.
Toho se bojím, že těžce ty na duši,
Že těžce se všechny ty slzy usuší.
Probdělé noci, zbytečné dny,
Miláčku, zlatíčko.. stýská se mi.
Těším se, už nemám strach,
Já těším se, až proměním se v prach.
A jak čas utíká,
Už nemusím se bát.
Dost bylo slz,
Odcházím spát...
ČTEŠ
Za Hranicí Temna
УжасыJe skoro až obdivuhodné, kolik toho lidské tělo vydrží. Na druhou stranu je ještě obdivuhodnější, jak málo správně mířených ran jej dokáže nadobro zlikvidovat. Jaký je to asi pocit, vzít někomu život?
