Za Hranicí Temna

Story Chellenge

Ahoj, moje jméno je.. vlastně dost nepodstatné. Říká se mi tu Tvaroh. Říká se mi tu.. To zní, jako by tu byl ještě někdo. Někdo.. Opravdový. Já si tak říkám. Nechci, aby se TO dozvědělo moje pravý jméno. Všechno to začalo před 5 lety. Bylo mi 18, byl jsem outsider, nikdo se se mnou nechtěl moc bavit. A já se jim upřímně ani moc nedivím. Tak jsem začal dělat hlouposti. Stal jsem se závislým na počítačích, na hrách. Když už jsem dohrál snad všechno, co bylo možné, začal jsem se nudit. A tak mě, doteď toho lituji, napadlo, že bych mohl zkusit hackovat. Začínal jsem na hloupostích. Facebooky, Twittery. Byl jsem v týhle branži doslova čaroděj. Až jednou, napadlo mě, že bych se mohl dostat do deep webu. Prostě to zkusit. Proklikal jsem se přes všechny ty hloupý odkazy, až jsem našel konečně něco zajímavýho. Byl to soubor s názvem "U.F.O.". Vím, že z takových.. Stránek, bych nikdy neměl nic stahovat, ale mě to zajímalo. Stáhl jsem to. Když jsem se to potom pokoušel spustit, počítač mi zmrznul. Zkoušel jsem jej restartovat, ale na nic nereagoval. V tom začala blikat obrazovka, a do sluchátek se mi pouštěl velmi hlasitý pískot. Najednou obrazovka zmodrala, a na ní se objevil nápis "A mám tě!" Najednou se pc vypl. Snažil jsem se jej zapnout, bezvýsledně. Bezmocně jsem seděl na své židli a přemítal, co teď budu dělat. Co to mohlo být? Najednou se pc znova zapnul. Naskočila obrazovka. Místnost. Byla to moje místnost! Byl jsem tam dokonce i já. Seděl jsem na židli a díval se sám sobě do očí. Pc opět nereagoval na žádný z mých  příkazů. Najednou se ode dvěří začala blížit osoba. Pořádně jsem ji neviděl, byla zahalená do stínu. Čím víc se blížila, tím víc se začaly odhalovat její kostnaté ruce, dlouhé špičaté prsty, ostré tesáky v ústech bez rtů, tmavé oči zapadlé hluboko do hlavy. Hbitě jsem se otočil, ale nikdo tam nebyl. Zrůda byla vidět jenom na obrazovce pc. Došla až ke mě, chytila mě za ramena, a škodolibě se zazubila. Obrazovka párkrát blikla. Stvůra byla pryč. Nemůžu ten obraz vytěsnit z hlavy. Občas jsem měl pocit, že je se mnou v místnosti, že ji vidím v každém stínu, že na mě prostě číhá. Ze dne na den jsem si sbalil kufry a vypadl do Černobylu. Nikdo mě tu nemůže najít. Ani TO. Pár měsíců byl klid.. Až před pár týdny mi někdo vyzabíjel všechny tři mý psy. Jednoho po druhém stáhl z kůže, vyrval jim páteř a hodil mi je před dveře. Dalšího do mého pokoje a posledního.. přímo do postele. A mám pocit, že teď to jde i po mně...