Za Hranicí Temna

Where the wild roses grow..

"Slyším je, říkají mi Divoká růže.. Ale moje jméno je Monica Grey... Nevím, proč mi tak říkají. Vždyť moje jméno je Monica Grey..."
"Když jsem ji poprvé viděl, věděl jsem, že to je ONA. Že to musí být ONA. Její oči zářily, byly hluboké a tak nevinné.. když si všimla, že na ni koukám, usmála se. S těmi svými krásnými rty v barvách růže. Tak krvavé a... Bez zábran."
"Zaťukal mi na dveře, vůbec nevím, jak mě našel... Ale když jsem otevřela, stál tam on. Ten muž ze zastávky. Něco na něm bylo... Zvláštní. Speciální. Jediným pohledem si mě získal, a já mu věřila. Naprosto oddaně. Nechala jsem ho vejít dovnitř. Jen, co se zavřely dveře... Bez jediného slova mě políbil. Můj úplně první polibek. Byl tak něžný..."
"Druhý den jsem jí přinesl růži. Byla to ta nejkrásnější žena, jakou jsem kdy viděl. Musel jsem se zeptat, musel jsem to udělat... Podal jsem jí růži a řekl, že vím, kde je takových víc. Že je to krásné místo blízko řeky. Rostou tam tak překrásné, nespoutané a.... VOLNÉ."
"Přišel za mnou s jedinou růží v ruce, a řekl, jestli ho budu následovat na místo, kde je takových skvostných růží víc...
Kývla jsem, a třetí den mě vyzvedl doma. Krásnou lesní cestou jsme se dostali na mýtinu k řece. Všude kolem rostlo tolik nádherných růží.. ukázal mi je a lehce mě políbil. Poslední, co jsem slyšela, byla nečitelná, tiše vyřčená věta.... A potom ten kámen, který svíral v ruce... Já..."
"Stála tam a sluneční paprsky dávaly jejím vlasům nádherný odlesk. Oči jí zářily, tak plné života. Byla naprosto unešená z těch překrásných růží.. Políbil jsem ji na rty na rozloučenou, abych ještě cítil její teplo. Přitiskl jsem ji k sobě a zašeptal jsem jí do ucha, že i ta nejkrásnější bytost na světě musí umřít. Všechna krása musí jednou skončit......"
Její nádherné tělo ulehlo do růžového křoví, a já jí vložil jí jednu z oněch růží přímo do úst, mezi zuby."
"Slyším je, říkají mi Divoká růže.. Ale moje jméno je Monica Grey... Nevím, proč mi tak říkají. Vždyť moje jméno je Monica Grey..."