Za Hranicí Temna

How it feels?

Probudil se se strašnou kocovinou. Nejen, že si nepamatoval, co se poslední dny stalo. Ale k tomu ta příšerná bolest hlavy. Pomalu vstal ze země a rozhlédl se po místnosti, ve které se nacházel. Slyšel tlumené hlasy, tlumený nářek. Vypotácel se z místnosti a vstoupil do chodby, kde zahlédl táhlou krvavou stopu. Spousta krve. Vedla do místnosti s otevřenými dveřmi, odkud vycházelo jasné bílé světlo. Pomalými kroky se blížil k oné místnosti. Cestou se zastavil u zrcadla, aby věděl, jak na tom je vzhledově, nevěděl, kdo ho tam může čekat. Jenže v zrcadle nebyl žádný odraz, viděl stěny za ním, viděl obraz malého kluka visící na stěně za ním, ale sebe neviděl. Jen rozmazanou, nepatřičnou šmouhu. Zavrtěl hlavou a pokračoval v cestě.

Když vešel do místnosti, uviděl shluk tváří, které odněkud znal. Jenže odkud? Byly mu povědomé, ale nedokázal si vzpomenout. Všichni stáli v kruhu okolo něčeho nebo někoho, ke komu vedla a u něhož končila ta zdánlivě nekonečná rudá cesta.

,,Co se tu děje?" řekl, aniž by vydal sebeslabší náznak zvuku. Zarazil se. Zkusil to znovu. Jediné, co slyšel, byly ty stále tlumené nářeky lidí v mísntosti. Zhostila se ho panika. Jeho tělo se začalo chvět a do očí se mu valily slzy.

Obešel kruh plačících lidí, aby viděl, co je tak vyděsilo, zaskočilo, rozplakalo.

Leželo tam tělo s povědomou tváří, známým obličejem, a jednou přesně vedenou ránou na zápěstí.

Zalkl se. Co se to tu kurva děje?

,,Neochladilo se tu nějak?" ozval se ženský hlas jako by v ozvěně.

Ale jemu se to nezdálo. Nepřišlo mu, že by se okolní teplota nějak změnila.

Klekl si k tělu a zadíval se mu do očí. Úplně bez života, mrtvé, chladné, dívající se skrz všechno a všechny. Zvláštní pocit.

Ale odkud tyhle lidi sakra zná? Kde to je? A kdo je ten mrtvý člověk uprostřed koupelny? Proč nemůže vydat ani hlásku? Je tohle sen? Musí být.

Sedl si na zem a založil hlavu do klína. Chytil si krk a začal jej mnout. Zavřel oči a snažil se vzpomenout si. Krev, spousta krve, ztísněný, zvláštní, až panický stav. Zima. Strašná zima.

Pomalu si mnul krk, když si uvědomil, že je něco jinak. Něco není v pořádku. Chvíli přemýšlel, co je tak jinak. Co se mu nezdá normální. Když v tom si to uvědomil. Svou třesoucí ruku přiložil na krkavici a jemně zmáčknul. Tep, to je to, co bylo jinak. Žádný tep neměl. Najednou mu došlo, že ani nedýchá, že to nepotřebuje. Snažil se nadechnout, ale jeho plíce nepřijímaly žádný vzduch, žádný kyslík. Prázdné plíce nemůžou vydat zvuk.

Celý se rozklepal a pod tíhou úzkosti se svalil do kouta. Celé tělo se mu chvělo.

Krev, spousta krve, úzkost, strach.... volnost.

Jeden přesný horizontální řez na zápěstí.