Recenze jedné čtenářky

Recenze č. 16: Quiet guy

Arttu je kluk, který je celkem dost uzavřený a to je jeden z důvodu, proč ho nikdo nemá rád. Nemá nikoho na koho by se mohl obrátit, a nebo prostě jen tak popovídat. Jeho největším koníčkem je hokej a hudba. Nedávno se s rodiči musel přistěhovat z Helsinek do Lahti.Kvůli stěhování musel taky změnit školu... Nové město, nová škola, noví lidé, nové prostředí, prostě všechno nové.Všichni ho nenávidí, ale co když přijde někdo, kdo mu dokáže obrátit život k lepšímu? :)

Autorka: DiankaMaternov

---------------------------------------------

Cover a popis:

Popis má rozhodně něco do sebe, ale pravděpodobně bych si po jeho přečtení knihu nevybrala. Je takový obyčejný. Jinak v dále zmíněné větě ti chybí čárka a minimálně zvratné se/si... změnila bych takhle: 'Nemá nikoho, na koho by se mohl obrátit, a nebo si s ním prostě jen tak popovídat'. 

Cover proč ne, chybí mi na něm ale jméno autorky ;) Černobílé provedení se k názvu myslím celkem symbolicky hodí.

Styl, gramatika a čtivost příběhu:

Takže musím říct, že Artuuho, Ollieho ani nikoho podobného neznám, takže pointa fanfikce mi zůstává utajena. Možná proto mi trošku chybí popis postav. Sice vkládáš fotky, ale ty by měly spíše doplňovat tu představu. Ale beru, že fanoušci tohle asi nepotřebují. Stejně tak mi tam ale chybí popisy prostředí. 

S gramatikou na tom nejsi až tak špatně. Chybí ti občas čárky v souvětí... např:
„...nemám nikoho, kdo by mě měl rád, kromě mamky a taťky."
„Když jsem přišel do školy, sedl jsem si..."  

U řídících vět přímé řeči nepíšeš čárku - „Tak ahoj," řekla mi ironicky. Stejně tak když předchází řídící věta přímé řeči, měla by být dvojtečka: Podíval se na mě a řekl: „..."
Taky přímou řeč neodděluješ na nový řádek - typicky se odděluje, když mluví jiná osoba. Nesmírně to zvyšuje čitelnost příběhu. Takže přímé řeči bys měla oddělovat stejným způsobem, jako odděluješ třeba rozhovor na chatu ;)

Myšlenky se nepíší jako přímá řeč... tedy když mu to běží pouze hlavou, použiješ u toho pomyslel si a podobně, píše se to obvykle kurzívou nebo případně do jednoduchých uvozovek.

Pokud píšeš chat, zvolila bych taky pravděpodobně kurzívu... a pokud prokládáš chat s vlastními poznatky Artuuho, neoddělovala bych to do lomítek /.../, jednoduše bych to napsala do nového odstavce, a nebo si právě vypomohla tím jiným zvýrazněním psaného textu na chatu.

Sem tam chybka či překlep... 'na jedné brusly' mě ale okamžitě praštilo do oka :D a to bolestivě!
 Skáčeš také (hlavně ze začátku) jako vypravěč trochu v čase, ale později už jsem na to nenarazila.  

Občas opakuješ v rámci několika vět stejné výrazy. 'Jak se ti tu líbí... ať se ti tam líbí... jak se mi tu líbí? nelíbí...' Šlo by to určitě napsat i s nějakými synonymy. Stejně tak třeba slovo mobil třikrát ve dvou větách.

Některá spojení také používáš špatně...
- 'prohloubil do myšlenek' se nepoužívá.. může být pohroužil nebo ponořil

- 'upodiveně' snad ani není slovo.. udiveně, podivil se.. 

- 'rozkázal jsem pro sebe'... spíše rozkázal sobě, rozkázal jsem si
- 'usměvavě mi odpověděl' by asi také bylo lepší říct 's úsměvem mi odpovědět'
- 'podle toho, kolik kravin v hodinách dělají, bych odsoudil, že ne'... bych soudil, usoudil, ale ne odsoudil
- 'motalo mi hlavou' by mělo být spíš vrtalo mi hlavou

Takže co ke čtivosti? 

Osobně musím říct, že pro mě je příběh poněkud nezáživný. Ne náplní, ale stylem psaní. Takové to 'jdu do školy, sednu si do lavice, přijde učitel, skončí hodina, začne další.. jdu domů, vyčistím si zuby, natáhnu budíka a jdu spát...'? Tohle prostě není můj šálek kávy. Nestalo se ten den nic důležitého? Nepiš o tom. Shrň to důležité pouze v pár větách. 

Promluvy ke čtenářům stylem 'kdybyste to nevěděli' jsou nesmyslné. Nebudou to vědět, když jsi to tam ještě nenapsala. Osobně bych ve tvém stylu tohle úplně vypustila.

Soucítím s hlavním hrdinou, že deštník a berle jsou opravdu oříšek :D a z vlastní zkušenosti vím, že do schodů je to s berlema rozhodně horší, než ze schodů :) ne naopak.. :)

<možné spoilery> 
Reakce učitele, když si mu žák, co je o berlích a se zlomenou nohou, málem rozbije úsměv o stůl a rozbije mu hrníček, je maximálně nesmyslná. Nedovedu si představit učitele, který by se k tomu takto postavil. Nebo jsem prostě jen měla štěstí na učitele? 

Když shodil/strčil Artuu Sebastiana s Lucasem, opravdu za ním už nevolali žádné tvrdé řečičky stylu 'to si vypiješ?'
To ho nechali jen tak odejít? 

Při setkání s Olliem.. upřímně, kdyby na mě takhle v parku po našem setkání někdo vysypal svoje problémy, asi bych si myslela, že je trochu divnej. Prostě lidé si rádi chrání svoje soukromí a to i před cizími lidmi. A nemyslím si, že by vytruboval, jak je vlastně všechno špatně.

Také mi tam trochu nesedí časová linka... popisuješ to stylem, že je to den za dnem. Přesto však už mají Artuumu sundat sádru... při zlomenině lýtkové kosti? Takhle rychle to rozhodně nejde! Navíc první dny o berlích jsou velmi náročné a nevím, jestli by si úplně hopsal na procházku po parku apod.
<konec možných spoilerů>

Ocenila bych sportovní tématiku, kdyby to o tom trochu bylo. Ale zatím mi přijde, že to, že je hokejista v příběhu nehraje vůbec žádnou roli. Škoda. 
Co se týče postav, tak ačkoliv je nemáš moc propracované, tak tam máš všechno... kluk, milý neznámý, zlá postava, ne tak zlá postava, která se se zlounem veze, atd. Zapracuj na tom, aby si tyto postavy zamiloval i čtenář, který tyto osoby nezná. Popravdě mi nikterak nepřirostly k srdci.

Snad jsem nebyla moc tvrdá, snažila jsem se sepsat konstruktivní kritiku. Samozřejmě ti do příběhu povídat nemůžu... ale dle mého bys měla zapracovat především na stylu vyprávění a na popisech.