Recenze jedné čtenářky

Recenze č. 19: Chci do vesmíru

Já to tady nemůžu psát hned na začátku, když nevím jak ty kapitoly budou vypadat takže nic :'(

Autorka: LucieVilmkov

----------------------------------

Cover a popis:

Takže tady není asi moc co hodnotit.. Popis žádný není, cover je jen fotografie.. není tu žádný název knihy, jméno autorky... 

Styl, gramatika a čtivost příběhu:

Ehm, okej.

Takže... s názvem to nemá vůbec nic společného. Ano, hlavní protagonistka (autorka) chce do vesmíru, má ráda vesmír... ale v příběhu je o tom zmínka celkem asi 2x. A to pouze na začátku.

Přijde mi to spíš jako styl 'milý deníčku', ale bohužel se ti v životě nestává nic, o čem by stálo za to psát nebo to aspoň pro mě neumíš podat.

Takže nějak postupně.. 

Chybí ti tam čárky, opět špatně psané přímé řeči - neodsazuješ je na nový řádek (později již ano), špatně píšeš řídící věty... zkus si tuhle problematiku nastudovat.

- Úvod.. zmiňuješ věk, pak teda něco o ní, pak ve kterém roce se narodila (takže opět věk)... něco podobného bych čekala v popisu knihy (lépe rozvedené), ale ne v úvodu knihy.

Pokud si vezmeme tuhle sekci:
„Pustím si písničky." Řekne si Lucy.
A přemýšlí.
Z pohledu Lucy:

...
Takže to 'Z pohledu Lucy:' je naprosto zbytečné, jelikož stylem kterým to píšeš, by to mělo být celé z pohledu Lucy. Navíc se až za dlouho ukazuje pohled jiné osoby, takže je to nesmyslné.

Mělo by to být prostě: „Řekla jsem si, že pustím písničky. Přemýšlím u nich. Já prostě do toho vesmíru musím..."

Ale jinak ty kapitoly nic moc neříkají. Vstala jsem, převlékla se, jela na nákup, mluvila s táto, chci do vesmíru, dojela jsem domů, stahovala jsem si obrázky, byla jsem unavená a šla jsem spát. V těchto pár věcech jsem shrnula celou kapitolu. Ale bohužel vypovídá úplně přesně to, co ta tvoje. 

Název kapitoly 'Koukáme na TV' pro mě už smrdí nudou.

„Steph, už je TVOJE TVÁŘ MÁ ZNÁMÝ HLAS. Jo, jo už jdu." řekla Steph a šli jsme se koukat.

Tady očividně chybí snad všechno (dvě řeči spatlané v jedno, šly má být s Y, čárky..) Nebylo by lepší něco jako:
„Steph, už začíná TVOJE TVÁŘ MÁ ZNÁMÝ HLAS!" zavolala jsem od televize na svoji sestru.
„Jo, jo, už jdu," odvětila Steph a přiřítila se ke mně na gauč, abychom mohly náš oblíbený pořad sledovat spolu.
Sice to ani tak nevypovídá nic klíčového, ale zní to určitě lépe.

Taky asi není třeba víckrát rozebírat svůj večerní rituál (zuby, kapky apod.). 

Návěští 'O 10 minut později' asi taky není potřeba, prostě začni psát s odsazením do nového odstavce. Nikdo se nebude zlobit, že neví, jak dlouho jste na hřiště šly.

Nevyužíváš žádné popisy, a to ani osob, ani prostředí. Ano je to tvůj život.. ale čtenářům svůj svět prostě musíš nějak přiblížit. Co tvoje myšlenky? Taky jsem jich tam právě moc nepotkala. Je to hodně strohý popis nějakých výseků tvého dne, které dohromady žádný příběh neskládají. Bohužel.

Takže určitě si dál můžeš psát svůj deníček. Ale bohužel si myslím, že tímto stylem příliš čtenářů nezaujmeš. Zkus si každý den, pokud ti to čas dovolí, napsat klidně jen malý odstaveček, jen část dne. Ale zkus ho popsat opravdu obsáhle. Jen jako cvičení. Pak si ho vezmi a zkus ho přepsat ještě jednou, s použitím jiných synonym například. Jinak barvitě. Popiš osoby objektivně i subjektivně. Tedy nejen jak vypadají, ale také třeba jací jsou, jak se chovají. Napiš si třeba i tvůj postoj k nim. Jsou ti blízcí? Dá se jim věřit? Zapracuj na tom, jak jsi schopná lidem podat svůj zážitek tak, aby měli pocit, že ho prožívají s tebou. 

Omlouvám se, tato recenze byla možná trochu tvrdá.