Recenze jedné čtenářky

Recenze č. 24: Flame

Horká čokoláda. Kdo by ji nemiloval. Lásku si k ní našla i Daisy Barkley, která každý den sedí u svého hrníčku čokolády v místní kavárně. Najde si ale i láska cestu k Daisy, jako ona si jí našla k čokoládě?

Autorka: ChoocoolateB

--------------------------------------

Cover a popis:

Cover se mi líbí. Černobílá kombinace je pro jednoduchost a parádní kontrast myslím vhodná. Líbí se mi kompozice, nemám, co bych vytkla. Uvidíme, jak se bude hodit k příběhu.

Popis je sice krátký, ale je z něj myslím celkem jasné, o co nebude v příběhu nouze. Chybka hned v popisu v ji/jí - ji bude krátce, nikoli dlouze („...jako ona si ji našla k čokoládě?"). Možná bych trochu popřehazovala slovosled v poslední větě. Ale těším se, co se z příběhu vyvine.

Styl, gramatika a čtivost:

Chybek tam není tolik. Náhodný výběr:

- „na její zažloutlých stránkách..." >> má být „na jejích"

- „Usedne do křesílka, které vypadá jako to co má doma moje babička..." >> chybějící čárka před co (které vypadá jako to, co má doma...)

- „Nevím nikdy co na jeho výkresech..." >> opět čárka před co

- za oslovením se píše čárka (případně před ním, je-li na konci)

- vedlejší věty se oddělují čárkou z obou stran
např. zde bude čárka za slovem ‚medem': Obrátil se směrem k paní Nině, která mu už klasicky podávala černý čaj s medem, a já si uvědomila...
nebo zde za slovem ‚stolkem': Nečekala jsem, že by zamířil k mému stolku, a o to větší bylo moje překvapení...

- v přímé řeči se oznamovací věta, pokud je následována řídící větou, nezakončuje tečkou, ale čárkou („... odpovězte na otázku prosím," ozval se učitel...")

- pozor na čárky obecně

- za spodními uvozovkami, které zahajují přímou řeč, se nedělá mezera

- přímá řeč jiné osoby se odděluje na nový řádek (je to pro přehlednost rozhovoru, kdo co říká)

- sem tam nějaký překlep či chybějící slůvko, chybné i/y ve shodě přísudku s podmětem (nic, co by nespravilo opětovné přečtení)

- slovo ‚vytrýna' zabolelo moje oči... obě i jsou měkká, tedy vitrína

- napravo se píše dohromady

- ... koukal na papír před sebou a mě nevěnoval už ani pohled. >> namísto mě bude mně (pomůcka s mužským jménem - připomenu ji na konci recenze)

Pak třeba ve větě „Zabiju ho hned jak vylezu..." broukala jsem si sama pro sebe... (chybí čárka před jak, to je jedna věc) bych nepoužila slovo broukat. Broukat si můžeš nějakou melodii. Že ho zabiješ si můžeš brblat, nadávat, povídat, mumlat, zamručet, zabručet...

Takže pár chyb tam určitě je, ale stačila by menší korekce.

Co bych vyzdvihla, tak to je tvůj velmi příjemný styl psaní. Ačkoliv možná až nadměrně používáš spojku a (a já to dělám taky, takže vím, o čem mluvím). Píšeš tak jemně a něžně, že to čtenáři pohladí duši. Nebo aspoň mně. Čte se to téměř samo.

Hlavní hrdinové jsou velmi sympatičtí. Pravděpodobně sice ničím extra novým nepřispějí, ale člověk se do jejich situace, radostných i bolestných chvilek dokáže lehce vžít. Což opět podporuje tvůj styl psaní. Jen mi nějak neutkvěla v hlavě představa toho, jak vypadají. Ke konci zmiňuješ, že Simon má blond kratší vlasy, ale jinak mám pocit, že je v tvém příběhu absence popisu vzhledu (ačkoliv jsem to četla na etapy, tak je možné, že mi to prostě vypadlo). Zkrácená verze jména Victorie by možná byla lepší Vicky než Vici, ale to je asi na osobních preferencích.

Na závěr si snad už jen zahraju na poetu :D

Všichni, kdo tuhle recenzi čtete, nechte se vtáhnout do příjemného romantického příběhu s vůní horké čokolády!

Poznámka:

Pomůcka pro mě/mně s mužským jménem
Nahraďte si zájmeno nějakým mužským jménem - řekněme Honza. Pokud použijete ve větě dlouhou formu - Honzovi - bude tam mně. Pokud krátkou formu - Honzu/Honzy - bude tam mě.
Příklady:
Nepřítomně na mě koukal. (Nepřítomně na Honzu koukal.)
Zítra přijďte ke mně. (Zítra přijďte k Honzovi.)
Neřekl bych, že by měl o mě zájem. (Neřekl bych, že by měl o Honzu zájem.)