In Love With A Criminal: Neflheim Witch

"..pak se pomstíme Avengers."

O co tady sakra jde?! křičela jsem v hlavě, ale můj drahocený přítel vnitřní hlas na mě sra....kašlal. Pohlédla jsem na Lokiho, jeho udivený výraz postupně přecházel v široký, nenucený úsměv.
- "Je tu snad něco k smíchu?" zamračila jsem se na něj, při čemž jsem do něj jemně šťouchla loktem.. Střelil po mě modrýma očima, ve tváři stále ten úsměv, který působil skoro dětsky
- "Věděl jsem, že svou královnu poznají, očividně jsi své matce neobyčejně podobná." založil si ruce za záda a pohled opět přesunul na dav..

Po malé chvíli se k nám vydal jeden muž z toho davu. Pod schody se hluboce uklonil a přistoupil ke mě. 
- "Konečně jste zde, jak věštba vaší matky předpověděla.." v očích se mu leskla naděje, když ke mě vzhlížel..
- "Promiňte, ale o jaké věštbě to mluvíte?" pozvedla jsem obočí a připadala jsem si naprosto blbá, protože to zřejmě mělo být něco, co bych zcela určitě měla znát. Já bohužel ve vlastní rodné kultuře zaostávala.. Muž s sebou trhl a s pozvednutým očím se na mě zadíval..
- "Přeci tu, že se jednou objevíte, jediná dcera královny Evelyn, poslední Neflheimská čarodějka a taky královna a spasíte nás od těchto věčných muk a hladovění.." 

Pohlédla jsem na Lokiho, který se tvářil naprosto nevinně. Jen pokrčil rameny a tvářil se, že o ničem neví, ale já už teď věděla, že o té věštbě slyšel, poznám to na něm. Prozatím jsem mu ale nic neřekla, jen jsem se na něj zamračila a pohlédla zpět na muže.
- "Víte, já vyrůstala na Midgardu a o svém původu jsem se dozvěděla celkem nedávno a než mi matka stačila cokoli říct, zemřela. To málo co o svém původu vím mi řekl a ukázal Loki.." pronesla jsem omluvným tonem a ukázala jsem na Lokiho.

Muž se napřímil a pohlédl na černovláska 
- "Se vší úctou, vaše veličenstvo, ale je to Yotunheimský obr.." pronesl a tak zvláštně se na Lokiho podíval, jako by jím opovrhoval 
- "Ano, já vím.. Je v tom snad nějaký problém?" zeptala jsem se přísně.. Muž po mě střelil pohledem..
- "Ovšem, že ne.." lhal, věděla jsem moc dobře, že lhal, ale dokud nedělal problémy, byla jsem ochotna to ignorovat..
- "Dobře.." odvětila jsem "..víte, šli jsme dlouhou cestu a rádi bysme si odpočali, pokud je to možné." dodala jsem. Muž začal přikyvovat..
- "Ale jistě.. ukážu vám palác a váš pokoj, který tu máte od doby, kdy jste odešla. I když jsme neměli vládce, palác jsme udržovali čistý.." pokynul mi rukou do paláce. 

Nechali jsme se jím provést po celém paláci a rozhodla jsem se tak, že hned následující den se dám do spravování království, samozřejmě s Lokiho pomocí, já tomu totiž vůbec nerozuměla. 

Muž nás nakonec zavedl do obrovské ložnice, která byla sladěná do modro-bíle.. Byla to nádhera.. Velká bílá postel stojící naproti dveřím, s modrým povlečením, nad kterou visela modrá nebesa a z každé strany postele byl bílý noční stolek..  V rohu po pravé straně dveří stál bílý stolek se zrcadlem, byl hned vedle menšího balkonu. Po levé straně byli dveře vedoucí do koupelny a vedle nich byla velká skříň a jak jsem později zjistila, byli v nich nádherné šaty.

- "Jsou to šaty, které vybírala vaše matka.." pronesl muž s úsměvem.. Usmála jsem se a pohlédla na něj
- "Díky.." pouze kývl a odešel z pokoje..

Na chvíli zavládlo ticho. Rozhlížela jsem se po pokoji a premýšlela jsem o své matce a proč mi nikdy neřekla o svém původu..a najednou mě napadlo, že třeba nezemřela na nemoc, ale možná na prokletí..
- "Nikdo jí neproklel, Catherine." prolomil Loki ticho mezi námi
- "Nelez mi do hlavy.." odvětila jsem prostě a posadila jsem se na postel..

Černovlásek se posadil vedle mě a vzal mou ruku do své.
- "Nechápu, proč mi nikdy nic neřekla.." řekla jsem se zoufalým povzdechem
- "Chtěla tě chránit, Cath a pak už ti to říct nestihla.. Nemůžeš ji za to vinit." pohlédl na mě
- "Já jí přeci neviním.." odvětila jsem "..ale...ale mám takový vztek, Loki.." stiskla jsem pevněji jeho ruku, až mi zbělaly klouby a kolem se začala objevovat námraza..

Loki chytil mou tvář do dlaní a získal si tak mou pozornost. Propojil naše oči..
- "Catherine klid, snaž se to ovládat.." mluvil potichu a palcem přejel po me tváři.. Zhluboka jsem se nadechla a snažila jsem se to ovládnout..

Po chvíli se mráz začal Stahovat, až nakonec zmizel úplně.. Přitulila jsem se co nejblíž k Lokimu, který mě pevně objal
- "Všechno to bude dobré, maličká.." konejšil mě..

***

- "Víš..." prolomil opět několika minutové ticho "..myslím, že mě tu nebudou mít moc v oblibě, vzhledem k mému původu.." napřímila jsem se a pohlédla mu do očí..
- "Já už zařídím, aby tě v oblibě měli. A potom se pomstíme Avengers.." usmála jsem se na něj a věnovala jsem mu dlouhý polibek.