Fuel for Dark Soul

Snad před setměním

Lesní cesta, po které jsme šli, skončila ,stejně jako les, u větší cesty vyskládané kameny. Za cestou byla různobarevná pole vyskládaná vedle sebe jako záplaty na sukni čarodějnice. Čarodějnice. Existují tady mágové? Třeba to zjistím, až jej potkám.
Vydali jsme se po cestě do leva, takže jsem z prava viděli rozprostřená pole a z leva hustý les. Snažila jsem se po cestě smířit sama se sebou, s tím co jsem, co mám dělat, co mě asi všechno čeká atd. Potřebuju si v sobě vytvořit nepřekonatelnou hráz, která mi zabrání složit se a jestli se složím, zvednu se. Znovu a znovu a budu se zvedat dokud nezůstanu pevně stát.
Zatáčka do leva oklo lesa, nám z větší dálky odhalila hrad, připomínající mi trochu středověk.
,,Tam máme namířeno?" Zeptala jsem se a kývla jsem hlavou směrem k hradu.
,,No, je to ještě kousek cesty, tak snad to stihneme do setmění."
,,To je to tu pak tak bezpečné?"
,,Ten hrad je řídící centrum království, ve kterém se nacházíme. Vesnička, kde jsme nocovali, je jedna ze čtrnácti vesnic a mimo ně jsou zákony poněkud volnější a ještě zajímavější je to po západu slunce."
,,Takže, jdeme rychleji." Usmála jsem se a přidala trošku do kroku, Andy se usmál, následoval mě a pronesl:,,Snad se nebojíš? Máš přece dýku." A usmál se ještě víc.
Cesta najednou začala utíkat rychleji, když byl cíl už na dohled. Jak jsme tak pořád šli,  (začínalo mě to už nudit) uviděli jsme na okraji cesty někoho ležet s rukama za hlavou a nahama přes sebe. Měl na sobě černou košili, kožené kalhoty, vedle sebe položený dlouhý hnědý kabát a hlavu i s obličejem mu kryl hnědý klobouk, avšak nemohl zakrýt tmavé vlasy po celé jejich délce, protože sahaly téměř po ramena.
,,Jdi po druhé straně, vůbec si ho nevšímej a jdeme bez zastavení rychleji." Šeptl mi Andy a já radši poslechla. Nevím kdo ten člověk je, ale Andy se chová jako by byl ten týpek nebezpečný. Já z něj však strach vůbec necítím.
Jak jsme se blížili na místo jeho odpočinku, nemyslela jsem, že by se něco mohlo stát. Koukal jsem se jeho směrem a když jsem vracela hlavu zpátky po směru cesty, bylo moje zděšení naprosto na místě, když se těsně přede mnou objevil s nožem v ruce.