Fuel for Dark Soul

Brány Leanopole

,,Zdravím slečno Victorie." Řekl v klidu a slova protáhl do dechu, zatímco se ostří jeho nože až moc  přiblížilo mému krku.
,,Zdravím." Odpověděla jsem a úsměvem, abych zakryla tu paniku co se snažila projevit. Čekala jsem, že Andy něco udělá. Něco co tuhle překážku odstraní z cesty. Periferním viděním jsem viděla, jak se Andy blíží s dýkou k cizinci (no, vlastně k místnímu), ale ten zvedl volnou pravou ruku a opsal ve vzduchu menší kruh, který zvedl prach z cesty u Anyho nohou. Zůstal stát. Jeho chodidla odmítala jakýkoliv pohyb. Jakoby kouzlem. Z toho jsem usoudila, že mágové také existují.
,,Nepleť se do cizího rozhovoru Andrelasi. Teď mluvím s dámou."
Takže se znají. Zná i moje jméno. Tady něco nehraje.
,,Přestaň blbnout, nemáme na to čas." Řekl Andy dost flegmaticky na to, v jaké jsme situaci.
,,Času dost. Ve tmě je větší zábava." Odpověděl také úplně v klidu a škodolibě se na mě usmál. Zatímco jsme navazovali oční kontakt, opatrně jsem sáhla k opasku pro dýku. Odklopila jsem víko pouzdra, nahmatala rukojeť a ve vteřině zajelo moje ostří do jeho břicha. Jeho úsměv však zmizel až tehdy, když zmizel celý?!
,,Líbíš se mi." Zazněl za mými zády opět ten hlas, který jsem plánovala utišit. Otočila jsem se a viděla jsem, jak se usmívá od ucha k uchu tak metr a půl ode mě. Pak se rozešel mým směrem, minul mě a řekl:,,Tak jdeme. Nemáme moc času, když chcete být do tmy doma." Andy uklidil dýku zpátky, ale zůstal stát na místě.
,,Co je Andrelasi? Nezdržuj a pojď." Konečně uvolnil kouzlo z Andyho nohou, šel pozpátku a pokračoval v mluvení:,,A ty, mladá dámo, si dávej pozor na své věci." Držel v ruce moji dýku, s úsměvem (to jsou tady všichni tak vychechtaný?) na mě mrkl, otočil se a pokračoval v chůzi.
,,Co je to za blba?" Zeptala jsem se Andyho, který neměl moc přívětivý výraz.
,,Já to slyšel." Pronesl ten před námi.
,,Michael. Znám ho, nemusíš se ho bát. Ale být tebou, nevěřil bych mu."
,,Nebojím se ho. To s námi půjde celou cestu?"
,,Pokud ho něco nesejme, což bohužel není jednoduché, tak to vypadá, že ano."
Vážně super.
,,A co je to vlastně zač? Je to mág?"
,,Ano je. Což ho dělá ještě nesnesitelnějším."
,,Nemáš ho moc v lásce, že?"
,,No, to teda ne."
,,Kecá." Zaznělo tři metry před námi.
,,Nepleť se do cizího rozhovoru." Řekla jsem stejně, jako to udělal on před tím, což ho donutilo se za chůze otočit a ušklíbnout. Oplatila jsem mu to úsměvem, který udělal i Andy.

Stmívání se urychlilo a už bylo znát i ochlazení. Naštěstí jsme už byli těsně před branami města.
V pravo vedle cesty stála velká cedule, na které byl nápis: ,,LEANOPOLE"
,,Vítáme Vás v Leanopoli. Městě obchodu, zlata a prostituce." Zahrál si Michael na průvodce, co s rukama rozevřenýma jako socha v Riu víta návštěvníky.
Andy jen protočil očima a vešli jsme i s Michaelem bránou do hlavního města.