Fuel for Dark Soul

Noc ve dne

Jak je u každého rána zvykem...otravuje spánek. Spánek, ze kterého mě vzbudila motorová pila našeho souseda. Kouknu se na telefon a zjistím, že je sobota půl šesté ráno a on kácí stromy?! No nic, už neusnu.
Zvedla jsem se z postele, protáhla se a zamířila ke dveřím do mojí koupelny, kde jsem se jen usmála nad mým zničeným výrazem v zrcadle. Po raní hygieně jsem vyšla ven z koupelny do pokoje, oblékla jsem se do černých legín a do volného šedého trička sahající mi pod zadek a skrz chodbu, kde jsem minula pokoj mého staršího bratra Michaela, ložnici rodičů a došla ke schodišti vedoucí do kuchyně, kam jsem měla namířeno. Otevřela jsem lednici a v ní nic, absolutně nic kromě BBQ omáčky, prázdné krabice od mléka a kočičí konzervy. Sobota je den nákupů, ale co mám jíst tři hodiny před rodičovským odjezdem na nákupy? Je jen jediná možnost jak se najíst, dojdu si pro něco do ochoďáčku půl hodiny odtud. Za půl hodiny zrovna otvírají a já mám čas a hlad. Než jsem si nazula plátěné modré kecky a oblékla tmavě modrou mikinu, abych se uchránila před ranním chladem, vzala jsem si klíče a zabouchla dveře, napsala jsem lísteček rodině že se za hodinu vrátím.
Jak jsem tak šla do prava okolo dřevorubcova (sousedova) baráku říkala jsem si jen tak ze srandy, že se dojdu najíst k němu, když mě vzbudil. Usmála jsem se a náhodou můj úsměv zaznamenal kluk jdoucí proti mně, tak o dva tři roky starší než já a usmál se na mě taky, ale mnohem víc šibalsky než já. Nebyl vůbec ošklivý a tak jsem se otočila. Už tam nebyl. Šla jsem dál a začala si uvědomovat, že mám moc slabou mikinu. Byla mi zima, měla jsem hlad a začala jsem čím dál tim víc přemýšlet nad tím, že zrovna já mám okno hned do sousedovi zahrady a že mě jedinou ten rámus vzbudil.

Došla jsem do obchoďáku pět minut po otevíračce a začala vybírat jídlo ze skromné nabídky. Mezi regály se sušenkami a slanými dobrotami, jsem viděla projít toho kluka se šibalským úsměvem. Ani nevím proč, ale koukala jsem po tom místě kde jsem ho zahlédla, ale zase tam nebyl. Pak jsem si uvědomila, že tu není nikdo a to ani prodavačka. Měla jsem divný pocit. Rozhlédla jsem se kolem sebe a dál, v rychlejším tempu, vybírala jídlo. Donesla jsem na pult ke kase baleny toust, nutelu a ovoce a koukla se ven zkrz výlohu a ona byla tma. Úplná, půlnoční tma, kterou prostupuje jen jediné světlo a to světlo měsíce. Vyděsila jsem se a koukla se zpět na pult s mým nakupem, který už prodavačka markovala. Strašně se mi ulevilo, když jsem ji viděla a to co se stalo jsem radši nezkoumal. Ostatně, už se mi pár podivností stalo a tohle nebyla novinka, ale stejně se mi prohnalo zděšení přes záda.
Venku krásně svítilo slunce a já se vydala domů s taškou v ruce. Otočila jsem se ještě jednou na výlohu v obchůdku a viděla jsem v ni odraz toho kluka stojícího těsně za mnou jak se na mne dívá svýma temnýma očima se svým úsměvem. Okamžitě jsem se otočila a samozřejmě, že tam nebyl. Začíná mě celkem štvát. Zakručelo mi v břiše a to mě vyhlnalo z úvah tipu: ,,Co to bylo?"
Došla jsem domů ve čtvrt na osm. Pozdravila se s mamkou a tátou a připravila si snídani, kterou jsem pak s chutí snědla.

Píšu to s pomalejším rozjezdem...tak snad to i tak bude bavit :)
(Strašně se omlouvám za budoucí chyby a překlepy)