Fuel for Dark Soul

Královská pozvánka

Procházeli jsme uličkami setmělého města, jenž mi každou svou částí připomínal čistější středověk, až jsme došli k ulici s domem s osvíceným nápisem:,,Lahoda U Studny". Tam stála žena, tak okolo čtyřiceti a pokuřovala z něčeho co připomínalo doma balenou cigaretu.
,,Jdete pozdě. Už je tma a co tady chce on?" Ukázala rukou s cigaretou směrem k Michaelovi a pak z ní potáhla.
,,Taky tě rád vidím tetičko Deny." Pozdravil ji Michael s oslovenim, které jsem nečekala.
,,Promiň teto, někdo náš zdržel." Řekl Andy a přimračený pohled věnoval Michaeli. Počkat. Teto? Doufám, že ji tak říkají známý a že to není rodinná příslušnost. Protože by to znamenalo, že Andy a Michael jsou příbuzní, možná bratři. Nemají asi mezi sebou moc dobrý vztah a rodinné vztahy dělají komplikace. Znám to ze strany Molly, ta si toho s rodinou užila dost. Není divu, že pořád jezdí k babičce.
,,Dobrý den." Pozdravila jsem taky a trochu doufala, že mi řekne ať ji taky říkám "teto".
,,Už večer drahá, ale to nevadí. Na tebe se vůbec nezlobím." Přišla ke mně a dala mi pusu nejdřív na pravou tvář a pak na levou s rukou s cigaretou dál ode mě, aby mi náhodou nepropálila nějaký kus mého vesnického oblečení. Ale žádná teta.
,,Jsem ráda, že jste v pořádku," trochu se odmlčela a pokračovala:,,všichni."
To samozřejmě Michaela potěšilo do posměvného úsměvu  věnovaném Andymu, který ho ignoroval.
,,No nebudeme tady stát. Pojďme dovnitř, udělala jsem glaudie se sýrem a fazolemi." Pozvala nás Deny, vešla dovnitř hospody a my za ní.
Vnitřek vypadal přesně podle mého očekávání. Představovala jsem si to tu jako středověkou krčmu se svícemi, krbem, barem a schodišti vedoucí do části k ubytování. A také že to tu tak vypadá. U dřevěných stolů sedělo několik lidí a...opět mi to připomnělo středověk. Pokud jsou zdejší obyvatelé i na stejné mentální úrovni, nebude tu moc bezpečno a klesne mi IQ.
Jakmile se za námi s bouchnutím zavřely dveře, přivolali jsme pozornost do teď bavících se hostů, kteří teď ovšem ztichli a věnovali nám...oprava....mně veškerou svou pozornost.
,,Pozor na zadek až budeš procházet." Zašeptal mi ze zadu Michael do ucha, předešel mě a sedl si k jedinému volnému stolu. Úplně jsem viděla ten úsměv.
,,Věnujte se svému pivu, pánové." Přerušila tuhle chvíli Deny. Díky Bohu.
Seděli jsme tři u stolu a Deny nám přinesla jídlo. Vonělo to až z kuchyně a já poznala, že mám vážně velký hlad.
Vzala jsem si vidličku a zabořila ji do misky s horkým jídlem, vypadajíc jako velké těstoviny se sýrem, fazolemi a kořením. Výborné. Vážně výborné. Možná to dělá i hlad, ale od teď je to mé oblíbené jídlo.
Když jsem chtěla dát do pusy další sousto, zvedla jsem oči od misky a viděla, jak asi královská tříčlenná stráž vchází do hospody. Podívala jsem se na Andyho, ale jídlo jsem nemohla nechat dlouho o samotě a tak  už předpřipravená vidlička pokračovala v cestě.
,,Jen královská stráž, nic se neděje, mám na tebe papíry." Zasmál se Andy. Bylo to vtipné, takže i z mé strany následoval úsměv. Naštěstí už s prázdnou pusou.
,,Neměl by s nimi být problém. Kdyby něco, známe krále." Dodal Michael a já už byla úplně v klidu. 
Zrovna jsme dojídali, když k nám jeden ze stráží přišel, zatímco dva byli u baru a povídali si s Deny.
,,Dobrý večer, prosím potvrzení o pobytu v hlavním městě Irisu."
,,Hned to bude." Řekl Andy a začal hrabat v batohu.
,,Tady." Podal mu papíry, které si ihned začal číst.
Jedny přečetl a vrátil Andymu a pak přišli asi moje, u kterých se zarazil. Podíval se na mě a na papíry, pak na mě a zase na papíry. Položil je na stůl a odešel k baru za svými spolupracovníky. Ti se na mě nedůvěřivě otočili, pobrali odložené přilby a odešli.
,,Ehmm...To jsme je tak vyděsila?"
,,Vypadá to tak." Dodala Deny, která prošla k našemu stolu  a museli jsem se nad tím všichni zasmát.

Chvíli jsme si povídali o tom, jak šlape podnik, až došlo na téma:
,,Co královská rodina? Jak se daří malé princezně?" Zeptal se Andy a Deny spadl úsměv až někam pod stůl.
,,Královnu Venasse zavraždili a vrah není k nalezení. Felixei je teprve rok, ta tu ztrátu naštěstí ještě moc nechápe."
Naše konverzování nabralo o dost pochmurnější obrátky.
Po třetím zívnutí jsme si řekla, že jdu spát. Bylo by dobře vědět kam.
,,Deny? Nebude vadit, když si půjdu lehnout? Ukážeš mi kam?"
,,Ale jistě drahá. Pojď za mnou, dovedu tě do pokoje. Ale mám volné už jen dva. No, nějak se to vymyslí."
Vyšli jsme schodiště a šli po chodbě se sedmi dveřmi.
,,Tady je tvůj pokoj." Zastavili jsme se u dveří s číslem 4.
,,Děkuji. Dobrou noc."
,,Krásně se vyspi, drahá. " Popřála mi Deny a podala mi klíč od pokoje. Odemkla jsem a zase za sebou zamkla.
Pokoj byl malý a ve stejném stylu jako hospoda. Měla jsme tu letiště hned naproti dveřím a úplně u levé stěny, na pravo od postele byla věčí skříň a vedle ní blíže ke dveřím byli otevřené dveře do malé koupelny. V koupelně, k mému překvapení, byl splachovací záchod a vana s napuštěnou teplou vodou.
Dala jsem si vanu a šla si lehnout jen ve spodní košilce a kalhotkách.
Až teď mi nohy dost tvrdým způsobem dali najevo, jak jsem jim dneska pochodem dala zabrat. Takže Michael a Andy jsou příbuzní.
Únava mně přemohla celkem rychle a spala jsem až do probuzení vedle Michaela. Vedle koho?
,,Victorie, vstávej. Jdeme na hrad." Důvod probuzení byla právě tato věta, kterou bez milosti vyřvával Andy po pokoji, ve kterém jsem ale stále ležela vedle Michaela!
,,Ještě pět minut mami." Ospale zamumlal Michael a otočil se ke mně zády i s celou mou dekou a pak ještě dodal:,,Já si stejně tu princeznu nechci brát."
,,Co že?" Konečně jsem se začala probírat. Sedla jsem si a věnovala jsem Andymu nechápavý pohled, který nezahrnoval jen jednu otázku týkající se hradu, ale i druhou týkající se Michaela v mé posteli.
,,Král tě chce poznat." Řekl Andy a Michael znovu zabrblal:
,,Krále taky nechci."