Twitter [M.Dobre, CZ] ✔

Lucas and Marcus

Vzbudila jsem se až, když mě mamka volala na oběd. Podívala jsem se na hodiny. Jedna hodina. Wait what?! Zachvíli budou na letišti Lucas s Marcusem! Já tam na nich měla čekat. Fuuuck. To nestihnu.

Rychle si poberu věci, obleču se a utíkám dolů.

,,Tati! Vezmeš mě na letiště?"vřítila jsem se do kuchyně.

,,Proč?"zeptal se.

,,To je jedno! Musíme jet. Prosím. Zpátky už nepotřebuju."

,,Fajn, tak pojď,"řekl nakonec. Rychle jsem se obula a šla za taťkou do auta. Vyjeli jsme.

Two hours later:
Vyletěla jsem z auta a běžela dovnitř. Rozhlédla jsem se. Nikde jsem dva stejné lidi neviděla.

Chat s @DobreMarcus:

Já: Kde jste?

Marcus Dobre: Na letišti :D

Chtěla jsem něco odepsat, ale v tom jsem zahlédla Lucase. Kde je Lucas je Marcus. A byla to pravda. Kousek od něj stál Marcus s mobilem v ruce. Díval se do něj. Rozběhla jsem se jeho směrem.

Zvedl hlavu a usmál se. Rychle schoval mobil a nastavil mi náruč. Skočila jsem mu do ní a nohy obmotala okolo jeho pasu. Zabořila jsem si hlavu do jeho mikiny.

,,Ahoj,"zamumlala jsem mu do hrudi.

,,Ahoj,"zamunlal on. Hlavu měl zabořenou v mých vlasech. Nasála jsem jeho vůni. Jejky! Ten tak krásně voní.

,,Já jsem vzduch?"řekl naoko naštvaně Lucas. Zasmála jsem se a objala ho. Voní úplně stejně. Odtáhla jsem se od něj.

,,Tak jdeme?"přikývli. Šli jsme ven z letiště. Všimla jsem si taťky sedícího v autě. Říkala jsem mu, ať tu na mě nečeká.

Šla jsem teda za ním i s Marcusem a Lucasem. Když tu teda zůstal, tak jim může vzít tašky k nám a nás hodit víc do centra Prahy. Nastoupili jsme. Taťka si je podezřívavě prohlížel.

,,Tati, tohle jsou Lucas a Marcus. Lucasi, Marcusi, můj otec,"na tátu jsem mluvila Česky a na ně Anglicky.

,,Těší nás pane..,"neříkala jsem jim své příjmení.

,,Owens,"šeptla jsem.

,,..Owens,"dořekl to Marcus. Táta mu rozuměl možná tak pane Owens.

,,To jsou Američani?"zeptal se táta a stále upíral pohled na ty dva.

,,Dá se říct,"přitakala jsem ,,Tati? Vezmeš nás do centra? A vezmeš jim věci k nám?"

,,Dobře. Tak se připoutejte bando!"řekl a nastartoval. Připoutala jsem se a oni mě napodobili. Táta nás zavezl až do centra.

,,Co tu budeme dělat?"zeptali se oba dva zaráz. Zasmála jsem se.

,,No, mohli by jsme se projít. Pokud teda nejste unavení. To by jsme zašli asi jen na jídlo a jeli domů."

,,Domů?"zeptal se Marcus. Lucas otevíral pusu, ale jak to řekl zavřel ji. Asi se chtěl taky zeptat.

,,Jop. Budete spát u nás,"usmála jsem se na ně.

,,Ale to nejde. Najdeme si tady hotel-"přerušila jsem ho.

,,Žádné odmlouvání. Budete spát u nás a tečka,"podívala jsem se na ně pohledem, který prozrazuje, že mě jen tak nepřemluví. Rezignovaně sklopili hlavy. Vítězně jsem se usmála.

,,Fajn. Jsem ráda, že si rozumíme. Jste unavení?"zeptala jsem se.

,,Ano."

,,Ne."řekli zaráz.

,,Fajn,"zasmála jsem se ,,Chceš jet k nám se prospat?"zeptala jsem se Marcuse.

,,To je dobrý,"usmál se ,,Zvládnu to,"podezřívavě jsem se na něj podívala, ale nakonec přikývla.

,,Dobrá tedy. Prvně zajdem na oběd. Mám hlad."