Strašidelné básničky

Tajemství padlé hvězdy

  Nenech mě žít ve snu,
veď dál ruku mou, zvláště když jdu tmou.
Nenech mě být padlou hvězdou všedních dní,
co stále jen ve spárech vraha noci sní.

Nic nežádám, o nic Tě neprosím,
přesto doufám, ale myšlenky své nepovím.
Přítel noci stal se vrahem.......
nechtěj slyšet víc, nesmíš vědět nic !

Oběti své políbil,
očaroval úsměvem,
chladnokrevně zabil,
a pak vína z krve své se napil.

Oči anděla pravily, ach vy ženštiny,
samy jste si pohár smrti nalily,
neříkejte, že jsem vrah
a raděj se už proměňte v prach !

Nemám jinou možnost,
nemám jiné přání,
ani Ty mě nezachráníš.
Musíš zmizet, musíš pryč.
To Ty sám již dávno přeci víš.
Přítel noci má mě v moci,
nenechá mě spát,
dokud budu příběh duší dvou psát.
A ani pak mě nenechá žít dál.
Na to ho už příliš dobře znám