Strašidelné básničky

Sebevrah

Teď spatřil jsi konec tunelu, 
kde dvě světélka chabě svítí. 
Odcházíš z tohohle bordelu 
a vlak se ti naproti řítí. 

Dvě světla, jako oči smrtky, 
upírají se na tebe. 
Rozhodni se, vrať se zpátky! 
Ale ty jen dál zíráš na nebe. 

A tak na trati Praha- Brno, 
vzdal ses svého života. 
Leží tam tvé mrtvé tělo 
a vlak se dál drkotá. 

Opouštíš ho vlastně nerad. 
Co jsi to zas udělal? 
Na hrobě ti pláče žena, 
vzdal ses všech krás života. 

Shlížíš na sebe s odporem, 
nechápeš své rozhodnutí. 
Dřív jsi mával bílým praporem, 
a teď tě to zpátky nutí. 

Smůlu teď už máš. 
Smrt se ti nahlas směje. 
Nejdřív život dáš, 
a teď jsi bez naděje. 

Bědování ti nepomůže. 
Byl jsi stáhnut do temnoty. 
Tam kde rostou černé růže. 
Tam kde tlačí každé boty. 

Strhnut jsi byl do němoty. 
Nezmůžeš se na slovo. 
Vojákem Smrťákovy pěchoty, 
svíráš v ruce chladné olovo. 

Teď jsi jeho žoldákem. 
Tím, co mrtvé duše sbírá. 
Radši bys byl žebrákem? 
Drátěnou košilí slzy stíráš.