Strašidelné básničky

Noční chodec

  Ulicí tmavou ,kde světla červená
se matně odrážejí,
na dlažbě lesklé po dešti.
Šel chodec v dlouhém plášti
s kloboukem černým,
ruce své bledé,
sevřené lehce do pěsti.

Dámy , co občas postávaly
u vchodů , podniků svých,
blahé neřesti.
Pokřikujíc na průchozí
ať vstoupí dovnitř
k potěšení - za štěstím.

Na chodce tmavého si netroufaly.
Cosi divného a neznámého,
zavřelo jim ústa.
Slova v hrdle , zadrhla se,
dech zrychlený byl,
přiškrtil se,
skoro až by ustal.

Však jedna přeci , dodala si odvahy.
Hej pane , kam tak rychle,
zastavte se.
Sem k nám pojďte a vstupte směle,
mám potěšení pro pány.

To voláte na mne slečno,
nebo snad i paní.
Ne děkuji,
nerad kazil bych vám spaní,
já u žen úspěch nemívám.
Jsem ten,
koho na světě tu vidí posledního.
Já s úspěchem je pohřbívám.