V bahnu vnitřních pocitů
labyrintem bloudím
samá slepá ulička
pochybnost se loudí.
Labyrint se proměňuje
ve spirálu zmaru
sahá někam na dno
kam - to nemám páru.
Pára stoupá z bažiny
po stéble se drápu
jenže stonek neudrží
mou masitou hnátu.
Kostlivej hnát tahá zvon
nad krajinou svítá
kolem hlavy hejno much
jak nad lejnem lítá.
Je to všechno v prdeli
vlastně mám i po ní
celym tělem červy lezou
v bahnu zapomnění.
ČTEŠ
Strašidelné básničky
PoésieNení to strašidelné ale někomu by se to i mohlo líbit. Ano je to zkopírované proto je tu uvedený zdroj. Některé jsou i z knížek. http://basnicky.cz/Basne/kat-359.aspx
