Strašidelné básničky

Noční můra

  Ze smrti spím. A nežiju.

Ale dýchám a chodím
Po pokoji,
Kde na zdi visí moje tělo.
Že prý by steskem zešílelo.
A bez kostí lomcuje
Dřevěnou závorou
Na dveřích ložnice.
Hmatá svit měsíce
Na papír pod židlí.
Nikdo tu nebydlí.
Ale hvězdičky se spolu s léty
Vypálily do tapety...
Jak oknem padaly,
Plakaly, hledaly,
Nenašly, zmíraly...
Písničku zpívaly:
„Ty umřeš na stěně,
Pánovi pod botou.
Jsi jen stín, jsi jen mrak,
Co tančí za hmotou.
Ty umřeš sama,
Nikomu na očích!"
Mrtvě a nechtěně
Doznívá jejich smích.
Jak osamělý výkřik z parku

V noci...

Ze spánku pláču. A směju se.

Slzy mi tečou po tvářích,
Když někde jinde v polštářích
Se zmítám a snažím procitnout –
Kde se jen můžu ocitnout...?
Určitě Tam je lepší, než Tady!
Belhám se kolem stěn, dřu o ně zády,
Sahám jim po klice, sahám jim po dveřích,
Drží mě za nohy, slyším ten mrtvý smích -

A budím se...
Tak, jako stín,
Plazím se vzhůru do hlubin
A ve tmě tu hledám svoje tělo,
Co ve snu málem
Zešílelo...
A tiše směju se.
Tak mrtvě, nechtěně.

A ráno zakrývá
Hvězdičky na stěně...