Typické wattpadovské fan fikce

Nový život (Rammstein)

"Prosatana! Děkuju, babi!" zavýskla jsem a políbila svůj vánoční dárek - lístky na dnešní koncert Rammstein, té nejlepší kapely na světě. Miluju svoji babičku! Ale Rammsteiny samozřejmě víc, Tilla hlavně. Ani jsem nedoufala, že se mi někdy povede ho naživo byť jen zahlédnout, a najednou tohle. Jsem tak moc šťastná!

Babička je moje jediná žijící příbuzná. Bydlím s ní, i když už je mi pětadvacet. Rodiče nemám - zemřeli při autonehodě, když jsem byla ještě malá. Od té doby se bojím jezdit autem. Mimochodem, můj táta byl Němec, takže německy umím lépe než česky.

"Jsem ráda, že se ti můj dárek líbí, Adel," usmála se babička.

"Líbí? Miluju ho! To je ten nejlepší vánoční dárek na světě!" vypískla jsem, objala babičku a běžela na místo konání koncertu. Ano, Rammstein obětují čas, který mohli strávit s rodinou a přáteli, aby mohli zpívat koledy jedinému fanouškovi, který měl lístek, což jsem samozřejmě byla já. Vánoční minikoncert se konal u nich doma v jejich společné luxusní Rammsteinvile, která shodou okolností sousedila s naším domem, o čemž jsem ovšem až do nynějška neměla ani zdání.

Jak jsem tak běžela, do kohosi jsem vrazila a spadla na zem. Vzhlédla jsem a zahleděla se do jeho nádherných modrých očí. Někoho mi připomínal, nebyla jsem však s to vzpomenout si, koho.

Podal mi ruku a pomohl mi na nohy. "Promiň," řekl mi německy, "nekoukal jsem na cestu. Jsem Till. A ty?"

"A-adel," vykoktala jsem. Till, pane Satane, snad ne TEN Till! Till Lindemann, nejlepší zpěvák z té nejlepší kapely!

"Jdeš na náš koncert? Pojď, doprovodím tě," usmál se a nabídl mi rámě. S úsměvem jsem se do něj zavěsila a vyrazili jsme směrem k vile. Ačkoliv náš společný cíl byl vzdálený pouhých několik kroků, cestou jsme stihli pokecat o svých životech, vesmíru a vůbec. Prý je mu strašně líto to, co se stalo mým rodičům, a že jsem statečná mladá dívka, že to snáším. Také podle něj nejsem jako ostatní fanynky - dá se se mnou normálně bavit a to on rád. Holky, co ho mají rády kvůli jeho hudbě nebo jeho tělu, už ho nudí. Já jsem výjimka taky proto, že se mi líbí obojí.

Když jsme došli na místo, kapela už měla všechno připraveno. Nabídli mi, jestli bych nechtěla zpívat s nimi - samozřejmě jsem souhlasila!

Zahráli jsme si pár písniček a po skončení koncertu jsme se všichni společně opili. Zůstala jsem přes noc - nemůžu jít přece domů sama v takové pozdní hodině! - a vyspala jsem se s Tillem.

Druhý den ráno, po slibu, že si ještě zavoláme, jsem se odporoučela domů. I když jsem utíkala, blesky fotoaparátů mě dostihly a do druhého dne byla má tvář na obálce všech časopisů včetně Ábíčka.

To by ale nebyl úplně problém, jsem ráda středem pozornosti. S příchodem domů jsem ale zjistila dvě věci, které doslova obrátily můj život naruby: babička umřela na rakovinu a já čekám s Tillem dítě.

Nastal čas splnit slib.

Till zvedl telefon hned; potěšilo mě to, třeba mě doopravdy miluje!

"Tille," řekla jsem s naléhavostí  hlase, "umřela mi babička a myslím, že jsem s tebou těhotná, co mám dělat?"

Till ani nezaváhal, řekl jen: "Zabal si věci a pojď k nám, můžeš tu bydlet."

Tak jsem se k nim přestěhovala. Samozřejmě mě všichni přivítali s otevřenou náručí, protože proč by jim mělo být nepříjemné, že se do jejich domu stěhuje holka, kterou ještě včera neznali, a která spí s jejich zpěvákem? Jasně že aby se necítili odstrčení, jsem se vyspala i s každým z nich, přičemž jsem se zamilovala do Krüspeho a zjistila, že on mé city opětuje.

Když to zjistil Till, hrozně zuřil. Vůbec to nechápu. Nicméně utekl s přísahou pomsty na rtech a ještě předtím střelil Krüspeho do hlavy, jenže to bych to nesměla být já, abych kulce neskočila do dráhy. Trefila mě do břicha. Já, jakožto silná a nezávislá žena, jsem přežila bez problému, ale Tillovo dítě ve mně zemřelo. Taky dobře, aspoň ten násilník nebude mít pokračovatele.

***

Další tři roky probíhaly až idylicky. Po Tillově odchodu jsem se stala novou zpěvačkou Rammstein, z čehož byli fanoušci kapely samozřejmě nadšení. S Krüspem jsme měli pěknou metalovou svatbu a vše nasvědčovalo tomu, že můj život bude od této chvíle jenom krásný.

Jednoho dne mi ale přišel dopis. Vyděsila jsem se - kdo sakra v dnešní době ještě posílá dopisy? Však mohl napsat e-mail! To ovšem nebylo zdaleka nic oproti obsahu dopisu.

Drahá Adel!
Asi si budeš říkat, že to není možné, ale tento dopis ti píšu já, tvůj otec. Tu tvé matce osudnou nehodu jsem přežil, avšak zavřeli mě a utajili všem mou existenci, protože si mysleli, že jsem ji způsobil já. Teď, po dvaceti letech, se mi povedlo z vězení uprchnout, a tak jsem k tobě vyrazil na návštěvu. Už se na tebe těším.
S láskou,
táta

Rozplakala jsem se. Takže můj otec žije! To je skvělé! Hned jsem běžela za Krüspem, abych mu to oznámila.

"Adel, no to je úžasné!" řekl nadšeně. "Až přijede, musíš nás seznámit."

"Jistě na mě bude tak hrdý!" jásala jsem. "Rammsteiny mě naučil poslouchat on, když jsem byla ještě v kolíbce. Už tehdy poznal, že mám talent na zpěv a že ze mě jednou něco bude. Páni, ten bude mít radost!"

***

"Jsem na tebe tak hrdý! Rammsteiny jsem tě naučil poslouchat já, když jsi byla ještě v kolíbce. Už tehdy jsem poznal, že máš talent na zpěv a že z tebe jednou něco bude. Páni, já mám radost!"

Nešlo prostě popřít, že tento vysoký charismatický cizinec je opravdu můj otec. Dříve ten den se objevil u našich dveří. Všichni z kapely už věděli, že přijde, tak šli někam do města, aby nám nepřekáželi. Tedy kromě Krüspeho, který přísahal, že kdyby šlo o nějakého násilníka, ochrání mě před ním. To je od něj tak sladké... Ale očividně to nebylo potřeba.

"Děkuju, tati! Čekala jsem, že tohle řekneš. Tak... půjdeš si prohlédnout Rammsteinvilu?"

"Jenom když to bude moje sladká osmadvacetiletá dceruška, kdo mě provede."

A tak se stalo. Tátovi se vila zalíbila, i když mnohem víc ho samozřejmě okouzlil osud, kterého jsem po dlouhých letech strádání a stýskání si dosáhla. Přestěhoval se hned vedle nás, do domu, kde jsme kdysi dávno bydlely já s babičkou. Policie ho samozřejmě nenašla, protože policisti jsou prostě blbečci. Taky se seznámil se zbytkem Rammsteinů. Chvíli se divil, co je s Tillem, že tu není, tak jsem mu to vyprávěla.

"Dobře jsi udělala," řekl. "Tilla jsem stejně neměl nikdy rád."

A tak jsme si šťastně žili ještě spoustu let. Nic nám nechybělo, já zpívala s Rammsteiny a táta stál na všech koncertech v první řadě. Takový život by chtěl každý...

Včetně Tilla, který se ve druhém díle vrátí.

[Zde vložte trailer na sequel.]