Život je Život

10-Nečekaná náštěva

Pohled Katt:

Už je 15:15 a tak vyrážíme k Emmě domů, protože se tam máme setkat s kluky. Dojdeme k Em a po chvilce mě i Em někdo zakryje oči. ,,Hádej kdo jsem?" řekli oba na ráz. ,, Asi nějací holupí kluci, kteří si hrají na malé děti." odpověděla jim Emma. Jasně že to byl Miky s Lougnem. Všichni jsme se smáli a pak kluci řekli, že by jsme měli vyrazit. Šli jsme pěšky a cestou jsme se s Em vyptávaly kam jdem. Ale byla furt stejná odpověď: ,,To je překvápko". Takže jsme šli a došli před luxsusní kavárnu. Šli jsme dovnitř a všichni jsme si obědnali horkou čokoládu s medovníkem. A pak koho v ulici nevidim?.....

Pohled Emmi:

Vešli jsme do kavárny a všichni jsme si obědnali stejně. Najednou Katt zbystří a kouká na nějakou osobu venku, pak jí k tomu začnou slzet oči.

Šeptem:
Já: Katt co se děje?
Katt: On,on je tady.
Já: Kdo?
Katt: On! Přece Dýn!

Pak jsme si ho všimla, moc dobře jsme věděla jak ten k***t vypadá. V tu chvíli se Katt rychle zvedla a se slzama v očích utekla. ,,Emmo co se děje?" zeptal se starostlivě Miky. ,,Tohle prosím neřešte kluci" řekla jsem a šla naproti tomu debilovi (Dýnovi).

Pohled Mikyho:

Je 15:20 a já s Lougnem vycházíme k Emmě, aby jsme tam vyzvedli holky. Když tam dojdem, obě tam už stojí. Dali jsme jim ruce přes oči a řekli: Hádej kdo jsem?. ,,Asi nějací hloupí kluci, kteří si hrají na malé děti." řekla Emma a začala se s Katt smát. Po chvíli jsme se k nim s Lougnem přidali. S Lougnem jsme je chtěli vzít na loďku, ale před tím je vezmem do kavárny. Holky se celou cestu vyptávali kam jdem, ale my jsme vždy odpověděli: ,, To je překvápko.". Dorazili jsme před nejluxsusnější kavárnu v Paříži a šli jsme dovnitř. Po tom co jsme si obědnali Katt stuhla a začaly jí slzet oči. Emma se k ní přiklonila a pak si něco šuškaly. Hned jak Katt něco dořekla vstala a vyběhla pryč. ,,Emmo co se děje?" zeptal jsem se starostlivě. ,,Tohle prosím neřešte kluci." odpověděla Emma a odběhla. Běžela za nějakým klukem, Lougnovi zmizel úsměv z tváře. Když Emma k tomu klukovi přiběhla, něco mu řekla a on vypadal, jako by jí nerozuměl a pak uděla Emma něco co bych od ní nečekal.

Pohled Emmi:

Doběhla jsem k Dýnovi a začala se ho vyptávat, jako bych nevěděla co udělal.

Já: Ahoj ty musíš být Dýn že?
Dýn: Ty mě znáš?
Já: Jo něco jsme o tobě slyšela od Katt,Elis a Lili, ale ne moc.
Dýn: Aha. Počkat ty znáš Katt?
Já: Jo,proč?
Dýn: Nevíš kde bydlí potřebuju s ní mluvit.
Já: Ne! Nestačí ti že jsi jí zlomil srdce a teď, když na tebe zapoměla tak se tu jen tak objevíš, jako by se nic nestalo.
Dýn: Nevím o čem tu mluvíš?!?

Nevidržela jsem to a dala mu velkou facku, on se jen bolestí zhroutil k zemi. ,,Jen abys věděl vím o tobě všechno a hlavně to, že jsi strašnej k****n. Tak si zbal saky-paky a vypadni. Paříž neni pro takový jako si ty!!!" vykřikla jsem na něj. On se postavil a chtěl mě uhodit, ale jeho ruku někdo chitl, byl to Lougn. ,,Na ní nešahej jinak ti rozbiju hubu!" řekl naštvaně Lougn. Dýn se zvedl a utíkal pryč, jako by byl malé dětsko.

Lougn: Nestalo se ti nic?
Já: Ne díky tobě jsem v pořádku. Moc ti děkuju.
Lougn: To nic nebylo.
Já: Proboha kde je Katt?
Miky: Musíme jí najít. Rozdělíme se.
Já: Já se jdu kouknou k nim domů.
Miky: Ty víš kde bydlí?
Já: Jo ale na tom teď nezáleží Miky.
Lougn: Jestli jí někdo najde dá ostatním vědět.

Všichni jsme se rozběhli Katt hledat. U nich doma nebyla, ale potkala jsem Kris a všechno jí řekla. Kris se vyděsila a řekla, že bude doma kdyby náhodou přišla.

Pohled Katt:

Běžela jsem na lavičku do parku, tam jsem si sedla a brečela. Po 15min. jsem zase slyšela ty kroky a ten někdo si sednul vedle mě. Bála jsem se, že je to Dýn, ale co dala bych mu tu facku kterou si zasloží a utekla bych. ,,Co se stalo?" zeptala se ta osoba a já věděla, že je to Miky.

Já: Nic se neděje.
Miky: To si mi řekla i před tim, ale jávím, že se něco děje.
Já: Stejně tě to nebude zajímat.
Miky: Ale no tak ty mě moc dobře neznáš.

Oba jsme se pousmáli a já začala vyprávět. Vyprávěla jsem asi 20 minut a Miky poslouchal pozorně. Když jsem dovyprávěla, pohladil mě po rameni a řekl jako tenkrát: ,,To bude dobrý Katt". Já se na něj pousmála a opřela se o jeho rameno. Vypadalo to jako by znervozněl, ale asi se mi to jen zdálo. Taky se o mě opřel a bylo ticho, ale ne to trapné ticho ale to hezké ticho. Ale co se nestane zase někdo přeruší tu hezkou chvíli, tentokrát to nebyla jen Em ale i Lougn.

Lougn: Tady seš!
Em: Seš v pohodě Katt?
Já: Jo je mi celkem fajn(i když to nebyla pravda)
Lougn: Moc mě to mrzí s tím klukem.
Já: Emmo!
Em: Sorry ale on strašně otravoval.
Já: V pohodě(a šla jsem jí obejmout)
Em: Katt měly by jsme asi jít víš kvůli tvé sestře.
Já: Jo jasně. Pa Miky.
Miky: Čus. J-já ti potom zavolám, v-víš abych věděl jak ti j-je.

Em mě chytla za rameno a šly jsme domů. Jsme asi půl kiláku od domu a Em mi řekne, že si jen skočí pro nějaké věci domů a hned přijde k nám, ale že na ní nemám čekat. Tak pokračuju v cestě sama a najednou mi někdo šáhne na rameno. ,,Miky řekla jsem, že jsem v pohodě." řekla jsem s klidem. Nikdo neodpovídal tak jsem se otočila.

Dýn: Ahoj Katt. (A chytne mi pevně zápěstí)
Já: Nech mě! Pust!
Dýn: Chci si stebou jen v klidu promluvit.
Já: Tady není o čem mluvit!!!
Dýn: Ale je Katt. Chováš se jako dítě!
Já: A ty se chováš jako kretén.(protože mě ta ruka bolela, tak jsem mu dala facku a dupla mu na nohu, aby mě pustil)
Dýn: Tak ty to chceš po zlim.(chytl mě ještě víc)
Já: Nech mě Dýne!!!
Dýn: Ne! Proč to kazíš lásko?( a chtěl mě políbit)
Já: Ty už jsto dávno skazil! A nemáš právo mi říkat lásko, už mám jiného!(sice jsem si to vymyslela,ale to on neví)
Dýn: Cože?!?!?
Já: Slyšels!

Držel mě tak pevně, že mi ruka pomalu modrala. Začal mě táhnout za sebou, protože jsem se cukala udeřil mě do břicha. Velká bolest mi probíhala celím tělem. Pak mě táhnul do lesa tam zastavil a začal mi svlíkat triko. ,,Nech mě ty úchyle!" vykřiknu na něj ale on to ignoruje, jen mi stiskne ruce a začne mě líbat na krku. Cukám sebou ještě víc a on mě chce znova udeřit. Najednou ho někdo flákne pěstí do tváře, protože povolí vykroutim se mu z rukou. Ani se neohlížím kdo to je a se slzama v očích utíkám domů.

Když jsem u nás na chodbě, ani si nesundám boty a běžím do pokoje. ,,Katt si v pořádku!" křikne na mě sestra, protože o tom co se stalo v tom lese neví. Já neodpovídám a běžím dál, vběhnu do pokoje a zamknu si dveře. Běžím k posteli a stále brečím. Pak jen slyším jak na mě Kris ťuká, já to ignoruji a brečím do poštáře. Pak Kris s někým mluvila a já přestala vnímat svět.