What If...? [MenT]

7

*o pár dní později*
„Honzo? Posloucháš mě vůbec?" zeptá se mě Tomáš a mává mi rukou před obličejem.

Už zase! Zase jsem se svou myslí dostal mimo realitu. Jsem teď často mimo a zamyšlený. A taky znám důvod. Dokonce jsou dva!

Zaprvé... Linda, se kterou se stále ještě nebavím a ani se o to nepokouším. Nesouhlasím s jejím rozhodnutím a nikdy s ním nebudu souhlasit, takže nevím, proč bych se s ní měl usmiřovat.

Ale druhý důvod je úplně pošetilý. Myslím na tu hluchoněmou dívku. Kam asi tak zmizela? Jak se jmenovala? Proč jsem jí já debil nepožádal alespoň o číslo? Chtěl bych jí znovu vidět, vylepšit si svoji reputaci po tom, co jsem předvedl. Ale moje naděje na to, že jí znovu potkám dost rychle vyhasínají.

„Honzo! Mohl by ses prosím vrátit konečně do reality?!" uslyším Tomáše, jak na mě řve.

„Ehm, n-no co je?" zeptám se rozpačitě.

„Zase nám tu nejde klimatizace. Už bychom s tím měli něco udělat!" řekne rozhodnutě.

„Jasně, vždyť jsme národ kutilů, tak to zvládneme, ne?" pokusím se o menší vtip a snažím se chovat, tak jak bych se choval, kdybych byl v pohodě.

„Tak jdem na to!"

Po 2 hodinách neúspěšného opravování se s Tomášem vzdáváme. Vážně nevím, proč jsem si myslel, že to opravím? Vždycky jsem se všechno snažil brát pozitivně, normálně bych se tomu zasmál, ale teď to prostě nejde. Dokáže mě rozhodit i nějaká pitomá klimatizace.

Radši se s Tomášem loučím a vydávám se domů. Když přicházím domů, slyším z kuchyně mamku a ubrečenou sestru. Vydávám se pomalu za nimi.

„Tak kdo?" slyším útržek jejich rozhovoru.

Šahám na kliku do kuchyně a už chci otevřít, ale zastavuji se, když uslyším svoji sestru říkat: „Tomáš." V tom momentě se rozhodnu, že bude lepší, když budu ještě chvíli poslouchat jejich rozhovor za dveřmi.

„J-jako ten Tomáš?" zeptá se máma zaraženě.

„Ano, Honzův nejlepší kamarád. Proč myslíš, že jsem to nikomu, hlavně Honzovi, neřekla?" uslyšel jsem za dveřmi.

Proč mluví o Tomášovi? Co mi sakra neřekla?

„A Tomáš o tom ví? Ví, že jsi těhotná?" slyším svojí mámu vyslovovat.

Co? Proč by to měl Tomáš vě-... a pak mi to najednou dojde!

Tomáš je otec!

Tohle mi tak rozproudí krev v žilách, že hned vtrhávám do kuchyně a začínám řvát na svoji překvapenou sestru a mámu: „To si děláš dop*dele ze mě srandu?"

„Honzo, tys to slyšel?" zeptala se vystrašeně Linda.

„Spala jsi s Tomášem?!" křičím na ní.

Koukne se do země a začne vzlykat.

„Na něco jsem se ptal!" zařvu ještě hlasitěji.

„Jo." zašeptá velmi potichu, ale já to slyším a při těchto slovech odcházím z kuchyně. Zabouchnu za sebou dveře, jak nejhlasitěji to jde. Rychle se přesunuji do předsíně, kde si nandávám boty a bundu a vydávám se do města.
Přesněji do studia někomu rozbít hubu!

Nová kapitola je tu! 😀
Doufám, že vás bude bavit. 😊 Je neuvěřitelné, že u svého prvního příběhu jsem dostávala okolo 5 hvězdiček a u tohoto to bývá něco kolem 10. Za to vám neskutečně děkuju! Zároveň jsem vždycky moc šťastná za jakýkoli koment! 😄
Mějte se hezky a nechytněte žádnou chřipku (jako já)! 😇