What If...? [MenT]

9

V minulém díle: Zmohl jsem se už jen na to říct: „Kurva!" a kopnout do popelnice.

Jenomže to jsem netušil, že až se otočím, uvidím ji.
Nemohl jsem uvěřit svým očím. Když se naše pohledy střetli, zarazila se. . Chvíli jsme se na sebe jenom překvapeně dívali, bez toho, abychom se pohnuli. Pak ale ona náš oční kontakt přerušila. Podívala se s pohrdáním jinam a otočila se na podpatku.

„Kláro, počkej!" zavolal jsem na ni.

Otočila se a řekla: „Co chceš? Jasně jsem řekla, že tě už nikdy nechci vidět!

„Chci se ti omluvit..."

„Na to už je pozdě!"

„Prosím, nech mě ti to vysvětlit. Změnil jsem se a moc mě to mrzí."

„Vážně?! Tohle ti mám věřit?" řekla ironicky.
„Když jsem ti věřila naposledy, myslela jsem, že už nikomu nikdy věřit moct nebudu." řekla vážněji.

Pak se otočila a šla pryč.

„Kláro!" křičel jsem na ní.

Nijak nezareagovala a dál mi ukazovala svá záda, jako to v poslední době dělá většina dívek v mém životě.
Povzdychl jsem si. Nechtěl jsem, aby se tohle stalo. Myslel jsem, že budu mít příležitost se jí omluvit, vysvětlit jí to.

*o 2 týdny později*
„Ségra, neblbni už jen týden a pak už nikdy tvůj život nebude normální! Pak už si to dítě nechat vzít nemůžeš! Přijde mi jako kdyby sis to ani nerozmyslela!"

„Honzo, myslím na to každý den, každou minutu. Vím, co chci a svůj názor už nezměním."

„Vždyť jsi ještě pořádně ani nedospěla! Nemůžeš vědět, co vlastně chceš a co je pro tebe nejlepší!"

„To říkáš ty?! Nejvíc dětinský člověk, kterého znám?"

„Co si to dovoluješ? Vím toho o životě mnohem víc než ty a vím, že tohle je nejhorší rozhodnutí, které jsi kdy udělala."

„Nejsi jenom dětinský. Jsi egoistický a bezcitný!"

Tak tohle už jsem poslouchat nemohl. Najednou ve mně vřít krev.

A já jí dal facku.

Ublíženě se na mě podívala a pak řekla: „Tak to jsi přehnal!" 

Utekla do svého pokoje.
Po chvíli přišla s kufrem v ruce.

„Co to děláš?!" zeptal jsem se.

„Nebudu s tebou v jednom domě." řekla a zaklapla za sebou dveře.

„To snad nemyslíš vážně, ne?" zakřičel jsem už na zaklaplé dveře.

Tohle se fakt povedlo! Už vážně nevím, co dělat. Pořád se opakuje stejný scénář a já už ji asi nikdy nepřesvědčím.

Nevím, kam jde a je mi to jedno. Nebudu se jí omlouvat, nebudu se doprovošovat, aby tady bydlela, to vážně nemám za potřebí!

Vzal jsem si bundu a šel do parku. Vytáhl jsem krabičku cigaret. Když mě něco vážně hodně rozruší, musím si zakouřit. Pomáhá mi to. Nejsem závislý a ani nechci být, ale v této situaci to prostě potřebuji.

Zapaluji si cigarety a vkládám si ji do úst. Cejtím, jak se do mě dostává kouř a já se začínám uvolňovat. Pomalu vydechuji tento kouř a užívám si pocit, který se ve mně odehrává.

Je tu nová kapitola po delší době! 😀
Na Wattpad jsem teď vůbec neměla čas ani náladu. Asi už ani nebudu mít žádné čtenáře a nikdo tento příběh nebude číst, ale i tak v něm něm hodlám pokračovat pro alespoň pro svůj dobrý pocit. Všem se omlouvám, hlavně těm, jejichž příběhy jsem úplně zbožňovala! Prosím, věřte mi, já je vážně milovala a pořád miluji, ale prostě najednou jsem se vůbec na Wattpad nechtěla vrátit. 🤔 Myslím tím třeba vážně zajímavý příběh Anjeli patria do nebe od Angelucc. 😍 Vážně moc mě to mrzí a popravdě si vůbec nejsem jistá, jestli Wattpad budu někdy používat pravidelně. Ale alespoň pro teď jdu dohnat, co jsem tady zanedbala.