Love? Crap!

1. Start

Destiny pohled

Destiny Devon Dawkins. Tak takhle se jmenuju. Je mi 17 let a chodím na zdejší střední školu. Žiju tady ve Stratfordu. Je to malý a útulný městečko. Každý říká, že je dokonce i bezpečné. Ale můj názor je jiný. Je to bezpečné město, ale jak pro koho.

Jsem boss nejobávanějšího gangu v tomhle městě. Zabila jsem už spoustu lidí. Ve škole to o mně nikdo neví, takže jsem ta krásná a nevinná dívka, kterou chce každý kluk. Ale mají smůlu. Já žádného nechci. Láska je podle mě blbost.

Když deme s mým gangem BD na nějakou akci, mám masku. A pokud jde o smrt, je jedno, jestli poznají mou tvář nebo ne. Stejně to už nikomu nebudou moct říct. Black Dragons jsou známí široko daleko. Je známý i fakt, že ho vede žena. Proto si na nás troufá spoustu jiných gangů, ale na mě prostě nikdo nemá. Ano jsem „trochu“ namyšlená.

Ve škole jsem oblíbená díky své kráse a nedostupnosti. Nenosím moc vyzývavé oblečení. To nosí pouze DDD. Takhle nějak mi říkají členové mého gangu. Pro ty, co mě neznají, jsem slečna Záhadně nebezpečná. Nevím, kdo má pro mě jakou přezdívku a popravdě je mi to jedno.

K rodině. Moje matka se jmenuje Aria Dawkins. Můj otec se jmenuje Patrick Dawkins. Oba dva mají 37 let. Pořídili si mě, když jim bylo dvacet let. Pak je tady má sestra Elena, která má 18let a bratr Nicolas, kterému je 7let. Miluju svou rodinu víc než cokoliv a taky proto je má identita mafiánky nezveřejněná. Ano, říkám, že láska je blbost, ale tohle je jiná láska.

Tak to by snad na seznámení stačilo. Snad jsem na nic nezapomněla. Poďme se tedy vrátit do reality.

V uších se mi rozezněla písnička Turn Around od Connora Maynarda. Neochotně jsem si sedla na postel a promnula si oči. Když jsem dala ruce dolů a otevřela oči, asi jsem dostala infarkt.

„Nicolasi! Tohle mi už nedělej! Víš, jak jsem se lekla?!“ zaječela jsem po něm. Mám takové reflexy z mé „práce“, že občas řeknu, co nechci. V tomto případě, to bylo, že jsem po něm bezmyšlenkovitě zařvala a to já nedělám ráda.

Viděla jsem, jak se mu oči plní slzami. Tak jsem si kolem něho obmotala ruce a pevně si ho přitiskla k tělu. „Promiň miláčku, já nechtěla. Jenom jsem se tě strašně lekla, víš? Promiň.“ řekla jsem mu a dala mu pusu na vršek jeho hlavičky.

„V pohodě. Omlouvám se, nechtěl jsem tě vylekat. Já jenom, že mě máma poslala, abych ti vzkázal, že už máš vstávat, a že je dole snídaně.“ odtáhl se ode mě a dal mi pusu na tvář.
„Dobře. Tak vzkaž mamince, že se obleču a běžím, ano?“ usmála jsem se na něj. On jenom přikývl a už běžel pryč. Sama pro sebe jsem se zasmála tomu, jak mě na slovo poslechne. Moje rodina neví o mé „práci“ a já nemám v plánu tenhle fakt měnit.

Vstala jsem z postele a přešla do svého šatníku. Vytáhla jsem si zelené tričko nad pupek, vzorované riflové kraťase a šla s tím do koupelky. Udělala jsem ranní hygienu a poté se rychle oblékla do nachystaného oblečení. Rychle jsem sešla schody, pozdravila se s rodiči, snědla snídani, v chodbě si obula boty a spolu s Elenou jsme vyjely do školy mým autem.

„Čáu, Dý!“ pozdravil mě Rick, když jsme byly s El na parkovišti.
„Nazdar Ricku.“ pozdravila jsem ho a objala ho. Ve škole se zdravím s klukama z mého gangu objetím, a když jde o gang, tak se zdravíme ťukecem.
„Dý!“ zavolali na mě kluci z dálky.
„Devon, já jdu radši do školy, tak ahoj.“ zasmála se Elena a odešla.

Jednotlivě jsem se objala s každým z kluků a společně jsme se vydali do školy. Na chodbě jsem se s klukama rozloučila a šla za svou nejlepší kamarádkou Brooklyn.