Love? Crap!

3. History of my family

Jako omluva, že delší dobu nebyla část, jsem se rozhodla, že vám přidám troškua, ale opravdu trošku delší část, než normállně, tak snad mě nezabijete, že je tak dlouhá :-DD

Z POHLEDU JUSTINA

Huh! A pointa? Protože já ten vtip nepochopila. :‘-(:-D -Des Přečetl jsem si to a trochu se zarazil. Ale chápu to, jsem nový a bojí se, protože neví co čekat. Vzal jsem tužku a na papírek ji odepsal.

Uvidíme se ve tři před školou, krásko. ♥ :* -Jay Papírek jsem zmuchlal a hodil ji ho na stůl. Něco si povídala s Brooklyn, jestli si dobře pamatuju to jméno a pak odepsala.

Promiň, ale dneska nemůžu, jdu doučovat Ricka matiku. -Des A mám tě v kapse, kočko. Zvedl jsem tužku a chtěl odepsat, ale zazvonilo.

Drkl jsem do Ryna a hlavou mu naznačil, ať de semnou. Ten jenom přikývl a oba jsme společně přešli ke stolu Destiny, teda jestli ta zkratka ‘Des‘ znamená Destiny, a čekal jsem, až se o něčem přestane bavit s Brook.

„Co potřebuješ?“ zeptala se Brooklyn. A usmívala se na mě jak na svého manžela.

„Mluvit tady s Destiny, jestli se tak tedy jmenuješ.“ usmál jsem se a ona přikývla a zvedla obočí. „Vím, že nejdeš doučovat matiku nějakého Ricka.“ mrkl jsem na ni a ona mírně ztuhla. Fajn, ten její stav, kdy ztuhne, je trochu divný, ale neřeším to, aspoň jsem si potvrdil pravdu. „Takže, ve tři na mě počkej před školou a zajdeme ven. Co ty na to?“ usmál jsem se a olízl si rty. Ryan do mě drkl a kroutil hlavou na nesouhlas, svraštil jsem obočí a nechápavě se na ně podíval.

„Dý, mohl bych s tebou prosím tě mluvit, je to velice důležité.“ přišel k ní nějaký kluk s černými vlasy vyčesanými nahoru, podobně jako já. Destiny se zvedla a přešli do zadní části třídy a něco si tam říkali. Chvílemi se smáli a chvílemi to vypadalo, že mluví zcela vážně.

„Hele, nevím, jestli jsi takový magor, ale jakožto vedoucí našeho gagnu, by jsi měl vědět, že téměř hned po škole, jdeme na akci s Black Dragons, kvůli něčemu, čemu říkají klid.“ oznámil mi Ryan a já se plácl po čele. Já sem takový debil. Chtěl jsem mu odpovědět, ale objevila se tam opět Destiny.

„A jaké je celé tvé jméno?“ zeptal jsem se a mile se usmál. Zvedla na mě obočí a hodila pohled WTF?! Tak ta to má asi ve zlozvyku.

„Tak do toho ti nic není.“ mrkla na mě a něčemu se zasmála.

„Co je na tom vtipného?“ zeptal jsem se ji a ona se otočila na toho kluka, co se tam s ní bavil. Začali se oba dva strašně moc smát a vedle toho kluka seděl nějaký kudrnáč, který se taky smál. Ryan do mě drkl a já na něj jenom hodil pohled, ať ještě chvíli počká.

„Nic, pomiň.“ usmála se a naznačila mi, abych ji něco řekl, jestli potřebuju.

„No. Huh! Když dneska nemůžeš, tak co takhle třeba zítra?“ zvedl jsem obočí a znova si oblízl rty. Chvíli dělala, že přemýšlí a potom zatnula pěsti. Fajn, ani zdaleka ji nechápu, ale to se teď neřeší.

„Nevím.“ řekla chladně a odebrala se pryč.

„Co jí je?“ zeptal jsem se Brook a ta se jakoby probrala z tranzu.

„C-co si říkal?“ řekla a zavedla obočí.

„Radši nic, ahoj.“ usmál jsem se a s Ryanem jsme přešli za Codym a Fredem.

Z POHLEDU DESTINY

„No. Huh! Když dneska nemůžeš, tak co takhle třeba zítra?“ zeptal se Justin, oblízl si rty a zvedl obočí. Chvíli jsem přemýšlela, co máme v plánu zítra, když v tom se ve dveřích třídy objevil Samuel. Samuel je můj, dá se říct, bratr. Otec byl mafián. Taky skrýval svou identitu, proto byla po celou dobu naše rodina v bezpečí. Nechal toho, když se narodil můj malý bratříček. Já jediná jsem o tom věděla, učil mě tomuto „řemeslu“. Samuel byl jeden z jeho lidí.