Jako omluva, že delší dobu nebyla část, jsem se rozhodla, že vám přidám troškua, ale opravdu trošku delší část, než normállně, tak snad mě nezabijete, že je tak dlouhá :-DD
Z POHLEDU JUSTINA
Huh! A pointa? Protože já ten vtip nepochopila. :‘-(:-D -Des Přečetl jsem si to a trochu se zarazil. Ale chápu to, jsem nový a bojí se, protože neví co čekat. Vzal jsem tužku a na papírek ji odepsal.
Uvidíme se ve tři před školou, krásko. ♥ :* -Jay Papírek jsem zmuchlal a hodil ji ho na stůl. Něco si povídala s Brooklyn, jestli si dobře pamatuju to jméno a pak odepsala.
Promiň, ale dneska nemůžu, jdu doučovat Ricka matiku. -Des A mám tě v kapse, kočko. Zvedl jsem tužku a chtěl odepsat, ale zazvonilo.
Drkl jsem do Ryna a hlavou mu naznačil, ať de semnou. Ten jenom přikývl a oba jsme společně přešli ke stolu Destiny, teda jestli ta zkratka ‘Des‘ znamená Destiny, a čekal jsem, až se o něčem přestane bavit s Brook.
„Co potřebuješ?“ zeptala se Brooklyn. A usmívala se na mě jak na svého manžela.
„Mluvit tady s Destiny, jestli se tak tedy jmenuješ.“ usmál jsem se a ona přikývla a zvedla obočí. „Vím, že nejdeš doučovat matiku nějakého Ricka.“ mrkl jsem na ni a ona mírně ztuhla. Fajn, ten její stav, kdy ztuhne, je trochu divný, ale neřeším to, aspoň jsem si potvrdil pravdu. „Takže, ve tři na mě počkej před školou a zajdeme ven. Co ty na to?“ usmál jsem se a olízl si rty. Ryan do mě drkl a kroutil hlavou na nesouhlas, svraštil jsem obočí a nechápavě se na ně podíval.
„Dý, mohl bych s tebou prosím tě mluvit, je to velice důležité.“ přišel k ní nějaký kluk s černými vlasy vyčesanými nahoru, podobně jako já. Destiny se zvedla a přešli do zadní části třídy a něco si tam říkali. Chvílemi se smáli a chvílemi to vypadalo, že mluví zcela vážně.
„Hele, nevím, jestli jsi takový magor, ale jakožto vedoucí našeho gagnu, by jsi měl vědět, že téměř hned po škole, jdeme na akci s Black Dragons, kvůli něčemu, čemu říkají klid.“ oznámil mi Ryan a já se plácl po čele. Já sem takový debil. Chtěl jsem mu odpovědět, ale objevila se tam opět Destiny.
„A jaké je celé tvé jméno?“ zeptal jsem se a mile se usmál. Zvedla na mě obočí a hodila pohled WTF?! Tak ta to má asi ve zlozvyku.
„Tak do toho ti nic není.“ mrkla na mě a něčemu se zasmála.
„Co je na tom vtipného?“ zeptal jsem se ji a ona se otočila na toho kluka, co se tam s ní bavil. Začali se oba dva strašně moc smát a vedle toho kluka seděl nějaký kudrnáč, který se taky smál. Ryan do mě drkl a já na něj jenom hodil pohled, ať ještě chvíli počká.
„Nic, pomiň.“ usmála se a naznačila mi, abych ji něco řekl, jestli potřebuju.
„No. Huh! Když dneska nemůžeš, tak co takhle třeba zítra?“ zvedl jsem obočí a znova si oblízl rty. Chvíli dělala, že přemýšlí a potom zatnula pěsti. Fajn, ani zdaleka ji nechápu, ale to se teď neřeší.
„Nevím.“ řekla chladně a odebrala se pryč.
„Co jí je?“ zeptal jsem se Brook a ta se jakoby probrala z tranzu.
„C-co si říkal?“ řekla a zavedla obočí.
„Radši nic, ahoj.“ usmál jsem se a s Ryanem jsme přešli za Codym a Fredem.
Z POHLEDU DESTINY
„No. Huh! Když dneska nemůžeš, tak co takhle třeba zítra?“ zeptal se Justin, oblízl si rty a zvedl obočí. Chvíli jsem přemýšlela, co máme v plánu zítra, když v tom se ve dveřích třídy objevil Samuel. Samuel je můj, dá se říct, bratr. Otec byl mafián. Taky skrýval svou identitu, proto byla po celou dobu naše rodina v bezpečí. Nechal toho, když se narodil můj malý bratříček. Já jediná jsem o tom věděla, učil mě tomuto „řemeslu“. Samuel byl jeden z jeho lidí.
ČTEŠ
Love? Crap!
Fanfiction"Láska je pouze pocit štěstí. Je možné se do někoho zamilovat. Být jím posedlý a být s tou osobou šťastný. Ale je nemožné někoho milovat a cítit k němu lásku. Je to pouze omámení krásou nebo povahou. Láska neexistuje." Destiny Devon Dawkins "Láska j...