Love? Crap!

7. "Forever Together"

Některé jste nepochopily, že jí nic nebylo a potom byla místy od krve, tak tady je vysvětlení:-D

Ona byla od krve, jenomže ona sama si to neuvědomovala, oni si toho prostě všimli ostatní:-D Ona jak běžela tím lesem, tak padala a tím si udělala pár „odřenin“ a od toho byla od krve. No, a protože běžela, tak ty pády byly o to intenzivnější, tudíž má ty úrazy. Tak snad už to chápete :-D

Marcuse pohled

Došli jsme domů a Ben seděl na gauči a tahal se za vlasy.

„Co je?“ zeptal se ho Alex.

„Je to marné. Slušně mě poslala do prdele.“ řekl Ben.

„A ty se ji divíš?“ zeptal jsem se ho. „Du za ní. Třeba to pomůže.“ dodal jsem a šel ke schodům. „Jo, a kdyby došla Destiny, tak ji řekněte, ať de za Emmou. Jenom ona ji dokáže uklidnit.“ řekl jsem jim v polovině schodů a poté je vyběhl nahoru.

Z pokoje Destiny se ozývaly tlumené vzlyky. Zaklepal jsem, ale nic se neozvalo. Otevřel jsem pomalu dveře a viděl jsem Emmu, jak leží na posteli a vzlyky tlumí hlavou zabořenou do polštáře.

„Emmo?“ zeptal jsem se ji co nejopatrněji.

„Co potřebuješ, Marcusi? Di pryč! Chci být sama.“ řekla a otočila na mě hlavu. Posadil jsem se za ní na postel a hladil ji po zádech.

„Je mi to líto.“ řekl jsem, protože jsem nevěděl, co ji na to mám říct. Na sílu se na mě usmála. Rozpřáhl jsem ruky a Emma mi vletěla do náruče. Vždycky jsem tu něco jako utěšující panáček pro obě dvě holky.

Plakala mi na tričko, ale mě to ani trochu nevadilo. Co to plácám? Vadilo mi to a to celkem dost, protože to studilo, ale přetrpím to.

Seděli jsme tam asi hodinu. Něco málo kolem hodiny. Emma se mi po dlouhé době znova otevřela. Vypadala, jakoby se jí ulevilo. Už mě neobjímala. Ležela na posteli a já seděl na zemi. Dveře pokoje se rozrazily a v nich stál celkem udýchaný Alex.

„Marcusi, potřebujeme tě u Dý. Okamžitě.“ řekl. Mé oči se rozšířily tak o deset čísel. Rychle jsem se zvedl a rozutekl jsem se za Alexem. Slyšel jsem za náma kroky, které mohly patřit jedině Emmě.

Když jsme doběhli do obyváku, tak jsem se celkem zarazil. Na gauči ležela hodně zakrvácená Destiny a měla zavřené oči. Kluci z našeho gangu tam létali jak pominutí a kluci z FT se ji snažili probudit. Ne že by ti naši kluci panikařili, nebo stresovali, ale létali a pokaždé k ní donesli něco jiného. Ručníky, obvazy, dezinfekci a další lékařské pomůcky.

Přešel jsem rychle k ní a všem naznačil, ať mě nechají dělat mou práci. Jsem totiž lékárník Black Dragons. Sedl jsem si na kraj gauče a vzal ze země nůžky. Její svetr jsem ji rozstřihl, ale tak, aby nešlo vidět to, co by jít vidět nemělo. Asi by ji to pak nepotěšilo. Když jsem měl volný přístup k jejímu břichu, tak jsem vzal mokrý kosmetický tampónek a setřel ji z břicha všechnu krev.

Měla tam jenom pár škrábanců, tak jsem se rozhodl to jenom tak narychlo vydezinfikovat. Vzal jsem další kosmetický tampónek a nalil na něj dezinfekci. Přes každý škrábanec jsem párkrát přejel a pak jsem se zvedl z gauče.

Přešel jsem k čelu gauče a odkryl ji pár pramínků vlasů z obličeje. Vzal jsem tampónek s dezinfekcí a přejel ji po místech, kde měla slabé škrábance. Pak nastala ta těžší část.

„Alexi, dones mi mou košil, je jedno jakou a věci na šití.“ rozkázal jsem Alexovi a ten s přikývnutím odběhl. Tampónkem s dezinfekcí jsem přejel Faith po ráně u obočí a smyl z tama krev a nečistoty. Alex přiběhl s věcmi na šití. Pustil jsem se do zašívání jejího poraněného čela a obočí.