Love? Crap!

16. True.

SONG - Prosím, pouštějte stále dokola, dodává to určitý potřebný efekt. (Nejde  slova, ale o melodii.) John Legend  - All of Me (Multimédia.)

- - - - -

Destiny seděla na gauči a sledovala televizi. Lidi by to možná do ní neřekli, ale byla zničená. Opravdu zničená. Zvládla celý ročník, úspěšně, nepropadla. Brooklyn byla s rodiči v Chorvatsku. Elena, Nick i rodiče byli v Bulharsku. Destiny tam ale s nimi nejela. Řekla, že už má plány s Rickem, Emmou, Harrym a ostatními, i když to nebyla pravda. Od té doby, kdy se pohádala s Chrisem, který žije, s mafií už neměla nic společného. Dokonce ani třídu, přestoupila do druhé třídy a Brook s ní. Brook sice nechápala, proč chce Destiny přestoupit do béčka, o kterém říká, že jsou to lamy, ale neřešila to. Od toho dne hádky neměla žádné informace o nikom, s kým se dříve bavila. Našla si nové kamarády. Zůstala pouze s Brook. Ve škole se všem vyhýbala obloukem, nebo dělala, že je nevidí. Chybělo jí to, opravdu jí to chybělo, ale bála se k tomu vrátit.

O Chrisovi od toho dne nikdo nevěděl, beze slova odešel, znova. Tentokrát však svou smrt nenahrál. Justin na tom také nebyl zrovna nejlépe, jenomže na rozdíl d Destiny se s tím po půl roce vyrovnal. Nejhůře to ze všech bral Rick, Alex, Harry, Marcus, Trevor a Benjamin. Byla pro ně sestrou. Celý školní rok s ní nemohli mluvit. Jejich telefonáty nebrala, na zprávy neodpovídala - rovnou je smazala, na facebooku si je vymazala z přátel, prostě s nimi přerušila veškerou komunikaci. Se všemi z mafie - bývalé rodiny.

Destiny si povzdechla a přepnula televizi. V televizi bylo Rychle a zběsile, aspoň něco ji zlepší náladu. Lépe se posadila na gauči a dále sledovala televizi zababušená v dece se zmrzlinou na klíně. Stále není v pořádku a asi už nikdy nebude. Justina už sice nemiluje tak, jako předtím, ale pořád k němu něco cítí. Moc by si přála, aby mohla znova prožít chvíli s klukama z gangu. Stačilo by jí pět minut, ale zároveň je nechce vidět. Vše by se v ní zlomilo a všechen ten pravý smutek by se dostal napovrch. Školní rok, kdy si snažila vytvořit přesvědčivou přetvářku, by byl k ničemu. Vše by se rozplynulo během vteřiny. Během vteřiny, kdy by viděla znova těch šest magorů, které tak miluje.

Destiny zamyšlená ve svých myšlenkách vypla televizi a postavila se. Zmrzlinu vrátila do mrazáku a šla do svého pokoje. Už ani Rychle a zběsile ji nebavilo. Tohle se jí nepodobá. Vždy byla středobodem pozornosti, teď se tomu snaží předejít a nebýt tím středobodem. Vždy měla po sém boku Brook, Emmu, nebo Elenu. Teď byla sama, bez Brook, bez Emmy, bez Eleny. Ne, že by se s ní nebavily, jenom je odmítala. Nebyla jim tak otevřená, jako jindy. Jejich tajemství si nechávala pro sebe, ale bylo to tím, že si je nepamatovala - v tu chvíli je neposlouchala, přišlo jí to jako nesmysly. Nebyla sama sebou. Byla tou, za kterou ji každý vždy považoval - obyčejná kráva, která si nehledí a neváží svých blízkých osob.

Vešla do její šatny a začala hledat oblečení. Přesněji začala hledat oblečení, které by stálo aspoň trochu za to. Už se nestarala o to, jak vypadá. Když byla sama, vše jí bylo úplně jedno, nic neřešila. Když byla mezi lidmi, snažila se být jako obvykle; veselá a šťastná. Dařilo se jí to, ale pouze jako obrovská a nepoznatelná přetvářka. Dokonce se po čase začala i smát. Občas to byl i upřímný a pravý smích, který byl způsoben vtipem nebo historkou či skutkem, který někdo udělal.

Vytáhla ze skříně obyčejné riflové kraťásky a černé triko s popisem ‘HAPPY‘, které sahalo nad pupík. Jaká ironie. Smutný člověk si vezme triko, kde se píše šťastný. Ani zdaleka se tak necítí, ale přesto tak chce působit. Tohle byl případ Destiny. Nechtěla, aby jí každý litoval, nechtěla, aby někdo věděl, že něco není v pořádku. Vše si to na sebe oblékla a šla do koupelky.