Love? Crap!

5. Kiss?

Destiny pohled

„Huh! Tak já se teda zajdu nahoru převléct.“ usmála jsem se a vydala se po schodech nahoru.

„Převléct? Stačí si sundat tu masku.“ zasmál se Justin a mrkl na mě.

„Zkus si v tom chodit. Pak se uvidí, jestli v tom budeš chodit celý den.“ zavrčela jsem na něj nepříjemně. Justin jenom obranně zvedl ruce a smál se mi.

Odešla jsem do pokoje a oblékla na sebe něco pohodlnějšího. Oblékla jsem si světlé roztrhané džíny a k tomu šedý svetr. Doladila jsem to černýma Vans botama a v tom se ve dveřích objevil Rick. Bylo na čase.

„Hele. Musíme jim někoho představit a tebe asi těžko.“ řekl Rick a já na něj hodila pohled Neříkej!

„Hele Ricku, já vím a. Rick! Do prdele!“ řekla jsem a chytla se za hlavu. Celé se to až nebezpečně moc zamotalo.

„Huh! Já sem tady. Děláš, jako bych byl mrtvý.“ zasmál se Rick.

„Když jsem se Justinovi vymlouvala s venkem, tak jsem řekla, že du Ricka doučovat matiku. A představit jim můžeme Emmu. Cvičila jsem to s ní, zvládne to.“ usmála jsem se na něj. Rick přikývl a vytáhl mobil. Zavřel dveře mého pokoje a sedl si na postel. Domluvil to s Emmou a ta po deseti minutách přijela.

„Des, tak ráda tě vidím.“ zasmála se Emma, když prolézala oknem.

„Emmo! Už je to tak dlouho.“ řekla jsem a vletěla ji do náručí.

„No dlouho. Týden.“ zasmála se a já s ní.

„Tak jo. Jmenuješ se Emma Farlow. Normálně. Dál to znáš. A Ricku? Tak teda přijdu tě doučovat matiku. Doufám, že to byla matika.“ zasmála jsem se a přemýšlela. „Asi jo.“ usmála jsem se a přešla k oknu. Vylezla jsem ven a po stromě slezla dolů.

Doběhla jsem k domu o ulici dál, aby mě nikdo neviděl a ještě si poslechla dvě písničky. Když jsem usoudila, že už by asi stačilo. Tak jsem se loudavým krokem vydala k domu. Po pěti minutách jsem došla k našemu domu a zazvonila.

„Huh! Je divné zvonit na dům, kterému prakticky velíš.“ zasmála jsem se a snažila se to upokojit, abych vypadala jako normální člověk. Dveře se otevřely a v nich stál Harry.

„Proč zvo-“ zeptal se, ale já ho přerušila a naznačila mu, že jsem Destiny a ne DDD.

„Ahoj, je tu Rick, mám ho jít doučovat matiku.“ chápavě přikývl a odešel. Jsem tu doma, takže jsem šla dál. Došla jsem až do obyváku, kde všichni seděli a o něčem se bavili, takže si mě nevšimli. Uf!

„Ricku! Máš tu svou holku!“ zakřičel po něm a já ho silou praštila do hrudi. „Sorry, Dý.“ řekl a zasmál se. Samozřejmě musel přilákat pozornost všech a to mě znepokojovalo. Jenom jsem se na něj usmála a pohledem hledala Ricka. Celkem by mě zajímalo, kam se za těch dvacet minut mohl ztratit.

„Jé, čáu Dý.“ přiletěl Rick z kuchyně a vtáhl mě do objetí. „Deš?“ zeptal se a za ruku mě začal tahat do kuchyně. Na kuchyňské lince byla učebnice matiky a za kuchyňskou linkou byl Alex, který se marně snažil o palačinky.

„Počkej, Alexi. Pomůžu ti.“ zasmála jsem se a došla k němu. Vzala jsem do ruky pánev a začala smažit palačinky. Do Alexe jsem bokem drkla a on se posunul na bok.

„Taky chci!“ zavolal Rick a já se zasmála.

Justina pohled

Seděli jsme s klukama na gauči a povídali si. V tom ze schodů sešla paní Záhadně nebezpečná. Rozdíl na té, co byla na akci? Tahle byla blondýnka. Asi si všimla těch nechápavých pohledů, protože se zasmála.

„Paruka vám nic neříká?“ řekla a zvedla obočí.

„Tak ty si jinak chráníš identitu. A jak se jmenuješ?“ zeptal se hned Fredo.

„Emma Farlow.“ usmála se a sedla si na gauč vedle Harryho.

Povídali jsme si tam už nějakou tu dobu a pořád se něčemu smáli. Domem se ozval zvonek a Harry se zvedl. Alex a Rick byli v kuchyni a něco tam dělali.

„Ricku! Máš tu svou holku!“ zakřičel Harry a mi všichni jsme zmlkli a podívali se směrem k Harrymu. Zůstal jsem celkem překvapený. Vždyť říkala, že s mafií nemá nic společného. „Sorry, Dý.“ řekl Harry a Destiny se na něj usmála.

„Jé, čáu Dý.“ přiletěl Rick z kuchyně a objal Destiny. „Deš?“ zeptal se a za ruku ji zatáhl do kuchyně.

„Ti dva spolu chodí?“ zeptal se Cody a já se vrátil zpět do reality.

„Ne. Jenom je Harry rád škádlí, že?“ zasmála se Emma a Harryho praštila do žeber.

„Huh! Máte tu něco na pití? Myslím normálního.“ řekl jsem a ukázal na prázdnou sklenku.

„Jo. V ledničce asi něco najdeš.“ řekl Ben a dál se o něčem bavil s Chazem.

Zvedl jsem se a šel do kuchyně. Alex a Rick seděli za kuchyňskou linkou a sledovali Destiny, mezitím co ona něco dělala u sporáku. Došel jsem k ledničce a otevřel ji, čímž jsem přitáhl pohled všech tří. Nevnímal jsem to a vytáhl džus. Chtěl jsem si nalít, ale sklenku jsem nechal v obyváku.

„Destiny? Mohla by si mi prosím tě podat sklenku?“ mile jsem se na ni usmál a ona se zasmála.

„Proč si myslíš, že vím líp než ty, kde je?“ zeptala se a otočila se na mě se zvedlým obočím. „Kde jsou Alex a Rick?“ zeptala se a zrak vrátila k tomu, co tam dělala.

„Protože to vypadá, že to tu znáš a kde jsou nevím.“ zasmál jsem se a ona si povzdychla. Natáhla se do skříně nad ní a vytáhla skleničku. Podávala mi ji, ale zasyčela bolestí a všechno jí spadlo.

„V pohodě?“ zeptal jsem se a došel k ní.

„Jo, jenom jsem se spálila.“ řekla a držela si ruku.

„Lékárnička?“ zeptal jsem se a ona ukázala rukou na skřínku pod dřezem. Přešel jsem k ní a vytáhl ji. Destiny už seděla na barové židličce a prozkoumávala si tu spáleninu. Vytáhl jsem něco na schladnění a dezinfikování najednou a přiložil ji to k ruce. Mírně sykla bolestí a já se na ni nevinně usmál.

„Co tady vůbec děláš?“ zeptal jsem se a lokty se opřel o kuchyňskou linku.

„Doučuju Ricka matiku.“ zasmála se a zvedla učebnici matiky.

„A to ti nepřijde divné, že je tady tolik lidí včetně mě. Mafiána?“ zeptal jsem se a zvedl obočí.

Destiny se zasmála a utřela si imaginární slzu. „Rick není mafián. Jsme nejlepší kamarádi. Řekl by mi to. A kdyby byl, myslíš, že bych tady byla? Znáš mou historii. S mafiány nechci být propojená. A u Ricka je normální, že má plný dům debilů.“ usmála se a hlavu naklonila na stranu.

„Tím chceš říct, že já jsem debil?“ zvedl jsem na ni obočí a uraženě se na ni díval.

„Počkej, popřemýšlím. Huh! Jo!“ zasmála se a vyplázla na mě jazyk. Zvedla se ze stoličky a šla uklidit střepy.

Chtěl jsem ji pomoct, když v tom se zvedla a otočila, asi do koše. A hádejte co. Naše tváře byly pár milimetrů od sebe.

Doufám, že se vám to bude líbit:-D:-)

Děkuju vám všem, co to čtete :-)

A omlouvám se, že je tak pozdě, ale já si myslela, že už jsem to přidala -_- :-(:-D

Prosím, přečíst:-D:-) Je to kamarádčina story a ona mi pomohla rozjet tuhle story:-D:-)

http://www.wattpad.com/story/12117814