Love? Crap!

11. Yes or Not?

PavlinaBelieber ... užij si část:'-):-3

Destiny pohled

Máma hovor přijala a hned na mě vychrlila otázky. „Sakra Destiny! Je teprve druhý školní den a už mi volali ze školy, že si tam nebyla! Kde k sakru vězíš?!“ zakřičela po mně a já si sedla na postel.

„Promiň, mami. S Rickem jsme zaspali,  já vstávala teprve před chvílí. A navíc mi je nějak blbě.“ řekla jsem mámě a doufala, že mi to projde.

„Dobře, dobře. Napíšu ti omluvenku, že si byla u doktora. Ale nezvykej si na to!“ mírně na mě zasyčela máma. Usmála jsem se a přikývla.

„Děkuju, mami.“ řekla jsem a hovor položila. Lehla jsem si na postel a zavřela oči. Už jsem téměř usínala, když na mě někdo skočil. A nebyl to jeden člověk.

„Destiny!“ zapištěli jak malé děti a já protočila očima.

„Jestli neslezete, tak budu mrtvá Destiny.“ řekla jsem přiškrceným hlasem a oni pomalu slezli. Sedli si vedle mě na postel a já se na ně nechápavě podívala.

„Huh! Dě-děje se něco?“ zeptala jsem se trochu nejistě a oni zakroutili hlavou na náznak nesouhlasu. „Tak co teda potřebujete?“ zeptala jsem se a usmála se.

„Deme ještě s tím druhým gangem někam na oběd. Jdeš s námi?“ zeptal se Rick a já přikývla.

„Fajn. Za pět minut se sejdeme dole.“ řekla Emma a zvedla se z postele. „A dáme si na půl pizzu! Jako za starých časů.“ mrkla na mě Emma a se smíchem odběhla do koupelky s nějakými věcmi.

Usmála jsem se na Ricka a ten se zvedl a taky někam odběhl. Znova jsem si lehla na postel a znova jsem zavřela oči. Postel se prohnula, ale já si myslela, že je to Emma. I když. Moment! Dveře od koupelny se neotevíraly!

Otevřela jsem oči a hlavu otočila na stranu. Ležel tam Justin a usmíval se na mě. Nechápavě jsem spojila obočí a on se zasmál. Odhrnul mi neposedný pramínek vlasů z obličeje pryč a stále se usmíval.

„Jsi krásná, víš o tom?“ zeptal se a já se zasmála.

„Kdybych nebyla, tak tady nejsi, takže… Ano! Vím to.“ usmála jsem se na něj a Justin se zasmál. Přikývl na náznak, že mám pravdu a já se vítězně usmála.

„Co kdyby si semnou šla dnes večer někam ven?“ zeptal se Justin a já se na něj zaraženě podívala.

„Ty… mafián… zveš někoho na večeři?“ zeptala jsem se a pak se mírně zasmála. Chtěl něco říct, ale dveře koupelky se otevřely.

„Huh. Já. Nechtěla jsem vyrušovat.“ řekla stydlivě Emma.

„Nerušíš.“ řekla jsem a Justin se na mě mírně zamračil. Usmála jsem se na něj a přikývla. Na jeho tváři se objevil úsměv a to samé i na Emminé tváři.

„Dobrý. Fakt nerada bych rušila.“ zasmála se Emma. „Jinak. Justine, neber to zle, ale mohla bych si v soukromí promluvit s Des?“ zeptala se a Justin přikývl. Zvedl se z postele a někam odešel. Já se na posteli posadila a sledovala jsem Emmu, která si přisedala ke mně.

„Co potřebuješ?“ zeptala jsem se jí a ona se poškrábala na zátylku.

„Nevadí, že jsem si půjčila nějaké oblečení tvoje? Nic tady nemám a tamto bylo divné.“ zasmála se Emma a já se na ni nechápavě podívala.

„Proboha Emmo! Proč by mi to mělo vadit? Ségra! Pamatuješ?“ zeptala jsem se a obě jsme se zasmály.

„Pravda.“ řekla Emma. Chytily jsme se za ruky, ale ne tak, jako milující se pár, ale jako dva tanečníci, kteří jdou na parket. Zvedly jsme se z postele a pomalu krůček po krůčku jsme došly až do obyváku, kde jsme si sedly na gauč a nohy si položily na stůl. Kluci kolem nás chodili a různě se upravovali, mezitím co my s Emmou jsme seděly na gauči a smály se jim.