Love? Crap!

6. Small lake of memories.

Chtěla bych poprosti, jestli byste si nepřečetly mou a kamarádčinu story. Ona píše Madservant. Takže, kdybyste byly tak hodné, vůbec bych si nestěžvala. Kdo taky jo? :-D Najdete ji i na profilu, kterému je věnována tahle část:-) (Je to jenom proto, abyste to rychleji našli. :-D) A samozřejmě je to story o Justinovi. :-D

http://www.wattpad.com/story/12272950-i-forget

Destiny pohled

Otočila jsem se a měla jsem tvář pár milimetrů od té Justinové. Jeho dech se odrážel o mou pokožku. Byla jsem nervózní. Ve filmech to dopadá tak, že se spolu vezmou. Ale my žijeme v realitě.

„Tak debil, jo?“ zeptal se Justin a já se zasmála snad na celý dům. Justin se na mě nechápavě podíval a já se z jeho výrazu smála ještě víc.

„Ty se ještě ptáš?“ zeptala jsem se a zvedla obočí. Otevřel pusu, ale nepromluvil. Protože promluvil Rick.

„Dý?“ řekl Rick a já s Justinem jsme na něj strhli pozornost. Justin jenom otočil hlavu, mezitím, co já se musela naklonit. „Potřeboval bych s tebou mluvit.“ řekl Rck, ale já teď neměla náladu na nějakou další práci. Otevřela jsem ústa za účelem odporovat, ale Rick byl rychlejší. „Akutně!“ řekl rázně a naznačil hlavou Justinovi, aby odešel.

„Tak co se děje tentokrát?“ zeptala jsem se podrážděně. Rick odešel. „Ricku?!“ zakřičela jsem za ním, ale nevracel se. Povzdechla jsem si a šla střepy vyhodit do koše. Otočila jsem se, že půjdu pro Ricka. Když jsem zvedla hlavu od země, tak jsem zapištěla. „Ty debile! Si normální?! Lekla jsem se tě!“ zakřičela jsem na něj a on se jenom zasmál.

„Promiň, zlato.“ řekl Harry a za pas si mě přitáhl blíže k sobě.

„No jo, dobrý Harry. Přišli jsme ji říct něco jiného.“ ozval se za ním Benjamin. Harry mě pustil a za ruku mě začal tahat ke stolu.

„Hele. Já umím chodit sama.“ zasmála jsem se a trochu pohnula s rukou, ale Harry ji stále držel, tak jsem to vzdala.

Došli jsme ke stolu, ale bylo tu málo židlí, protože jsou některé v garáži. Tak to dopadá, když si kluci z nudy hrají hru Chceš židli? Najdi si ji! Harry si sedl na jednu z židlí a za ruku si mě přitáhl na jeho klín. Musím uznat, že to bylo pohodlnější, než sedět na tvrdé židli, takže jsem se nijak nevzpírala.

„Tak jo. Des, máme plán.“ řekl Benjamin a já jsem spojila obočí z nechápavosti. „Jed o to, že…“

Po deseti minutách, kdy jsem ten plán plně pochopila, jsem začala protestovat.

„Ne, to ne.“ řekla jsem a začala kroutit hlavou.

„Ale no tak Des. Vždyť ti to nebude dělat problém.“ řekl Harry a otočil si mě k sobě. Dal mi pusu na nos a já se zasmála. „Zahraješ to dobře.“ usmál se na mě a já jsem očima začala hypnotizovat jeho rty.

Střídavě jsem se dívala na jeho rty a do jeho očí. Po chvíli jsem se začala přibližovat k jeho rtům. Ještě jsem si je jazykem navlhčila, aby nebyly suché, a když jsem byla centimetr od jeho rtů, tak jsem se usmála. „Já vždy.“ řekla jsem a zasmála se. Poslala jsem mu vzdušnou pusu a následně se postavila. „Beru to.“ řekla jsem sebevědomě. Taky jsem byla. Dám to, i kdybych nechtěla.

„Fajn. Emma je tvoje nejlepší kamarádka, takže nám trochu pomůže. Ale musíš dělat, že nevíš, co jsme.“ řekl Ben. Vždy byl z nás ten nejchytřejší, taky proto se vždy obrátím na něj, když nevím.