Bonnie: ,,Ale já se opravdu nechci stěhovat..mám to tu ráda. Mám tu kamarády!" prosila jsem svoji mámu, aby si to rozmyslela a vybalila ty kufry, které jsou už dávno připravené u našich domovních dveří.
,,Nech toho Bonnie! Víš, že jinak to nejde! Nemáme peníze a já si konečně našla dobře placenou práci."
,,Ale..proč tak daleko? Dobře placenou práci bys našla určitě i tady v Americe!"
,,Mlč. Nebudu se o tom s tebou dál dohadovat."
A dopadlo to tak, že už jsem seděla v letadle do Londýna. Měla jsem sluchátka a v nich puštěnou svou oblíbenou hudbu. Na mámu jsem se za celou cestu ani nepodívala. Byla jsem opravdu naštvaná. Tak moc jsem tam chtěla zůstat.
,,Zlatíčko. Přeci na mě nebudeš naštvaná celou dobu..bude to dobrý..uvidíš." Snažila se mě uklidnit, ale moc to stejně nezabíralo. Vyjela jsem po ní.
,,Až mi bude 21, okamžitě se stěhuju zpátky do Ameriky!!"
,,Až ti miláčku bude 21, tak si dělej co chceš, ale dvacetjedna ti ještě není, takže budeš poslouchat." A konverzace byla ukončena.
Mamka tu už měla vše zařízený, jezdívala sem poslední dobou dost často, hlavně do práce. Já byla pokaždé doma, nechtěla jsem jet do Anglie ani za mák, takže nemám nejmenší tušení do čeho jdu. Říká, že se mi to bude líbit, ale moc se mi tomu nechce věřit.
,,Tak a jsme tu." Tahle čtvrť se mi docela zamlouvala, a to jsem ještě neviděla náš dům. Vlastně tu byly samé krásné domy. Vykulila jsem na mámu oči.
,,To fakt bydlíme v této čtvrti? Však jsi říkala že nemáme peníze." ona pomalu kývla a z kabelky vyndala dvoje klíče.
,,Našetřila jsem na něj za tu dobu co jsem začala jezdit do práce tady v Londýně. Na Bonnie. To je klíč od tvého nového domova." Mile jsem si ho od ní vzala a ona odemkla dům, který byl na chlup stejný jako všechny ostatní v této ulici. Vypadalo to magicky.
Když otevřela ty dveře, připadala jsem si, jako kdybych vstoupila do paláce. Za dveřmi byl obrovský obývák, vybavený tím nejkrásnějším gaučem, televizí a skříněmi! Stála jsem uprostřed s otevřenou pusou. Nechtělo se mi věřit, že tohle je právě ten náš nový domov. Beze slova jsem vyběhla schody nahoru do druhého patra. Vstoupila jsem do prvních dveří, které jsem uviděla. Můj pokoj!
,,O můj bože! Mami!" zakřičela jsem dolů hlasitě. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím! Ten pokoj byl tak velký! Rozkládalo se tam letiště, skříň se zrcadlem a dva stoly. Jeden do školy a druhý na kosmetiku! V pokoji byly ještě dvoje dveře! Vešla jsem do prvních. Koupelna! Mám vlastní koupelnu! Pořádně jsem si ji prohlédla. Obrovská rohová vana a na kraji sprchový kout. To že jsem tam měla ještě umyvadlo a záchod jsem brala jako bonus.
,,Podívej se do těch největších dveří." zvolala ze zdola mamka. Poslechla jsem ji a otevřela je. Na celém těle mi naskákala husí kůže. Já ji miluju!
Uprostřed toho nádherně vyzdobeného pokoje stálo temně černé křídlo. Po krajích byly opřené o držátka 3 kytary. Jedna akustická. Jedna elektrická a třetí elektro-akustická. A to jsem stále neřekla to nejlepší. Na druhé straně od křídla bylo postaveno malinké pódium a na něm mikrofon se stojánkem. Nechyběly reproduktory nad celým pódiem a zrcadla snad v celé této místnosti. I místo na tancování tu stále bylo. Opět jsem běžela dolů, kde na mě mamka už čekala s otevřenou náručí. Bez kompromisně jsem ji do náruče skočila a ona mě pevně objala.
,,Děkuju, mamí! Moc děkuju!"
****
Tak a je to tu! První část nového příběhu!
Začátky jsou vždycky nezáživný, ale nebojte se, ono se to rozjede :P
Pokud se první část alespoň trošku líbila zanechejte vote a nebo nějaký komentář, určitě mě to velmi potěší <3
Mějte se krásně a uvidíme se příští týden u další části:3
Byee :*
ČTEŠ
The secrets of the Mafia
HorrorJsem Bonnie. Bonnie Rutte. Americká holka, která se právě přestěhovala do Anglie. Začínám chodit do nové londýnské školy. Každý den potkávám hlouček kluků uzavřený do sebe. Od té doby se mé dny přeměnily v noční můru, ze které se nelze probudit. Co...