The secrets of the Mafia

Okno

Mike: Zíral jsem na ni obdivným pohledem! To co dokázala, wau! Smekl bych klobouk, kdybych ho nosil. Vlastně všichni zírali a když dohrála, tleskali. Chtěl jsem začít taky, ale ihned jsem si uvědomil, že nesmím. Byl bych za trapáka, kterýho dojala obyčejná ušmudlaná americká holka!

Se zdviženou hlavou se šla posadit zpátky do zadní jedno-lavice.

 ,,No. Krása slečno Rutte. Máte jedničku." řekla učitelka nadšeně na její výkon.

 ,,Jak dlouho se už hudbě věnujete?" 

Začala ji tam vyslýchat jak nějakého zloděje. Nebo zabijáka, že? Tak moc mě přitahuje, a já nemám tušení čím to je. Měřil jsem si ji nebezpečně dravým pohledem. Všimla si toho a okamžitě uhnula. Bála se, a to mě vzrušovalo ještě víc. Byl jsem zvyklý na strach ostatních lidí, ale u ní je to jiné. 

Po poslední hodině kdy už všichni žáci odcházeli jsem za ní přišel. Celou dobu se mi snaží vyhýbat, jenže marně.

 ,,Nech mě být." odsekla a už už si brala tašku, ale podařilo se mi ji zastavit.

 ,,Jsi dobrá." řekl jsem. Její nevěřící pohled mě deprimoval.

 ,,Proč to děláš?" zeptala se. Nechápavě jsem se na ni podíval.

 ,,Proč? O ostatní holky nezavadíš ani pohledem a se mnou si povídáš? Mě řešíš? Co je to za hloupej trik?"

 ,,To..to není žádný trik! Jen. Zajímáš mě. Jsi něčím.."

 ,,Musím domů. Nemám čas vybavovat se s někým jako jsi ty."

 Poté bez rozloučení odešla. Dlaně jsem měl zatnuté v pěsti. Viděl jsem, jak za rohem stojí Chris, kterej jí má v plánu pravděpodobně ublížit. Byl to její výběr, nemuselo se jí nic stát.

Bonnie: Domů jsem přišla zmlácená jako pes. Všude jsem měla modřiny a krvavé rány. Bojím se ho. Více jak kohokoli. Chris je totální blázen, ale mám strach někomu se svěřit. Máma by to začala řešit a pochybuji, že by to dopadlo dobře. Proč se ale Mike na Chrise jen smutně díval? Z jakého důvodu se nepřidal k němu?

Sedla jsem si v pokoji na postel a promnula oči. Vysvlékla jsem se a nahá došla do koupelny, kde jsem na sebe nechala dopadat kapky teplé vody. Přemýšlela jsem nad jejich logikou. Co jsou zač? Když jsem vylezla, začala jsem si číst. Chtěla jsem nechat své myšlenky proudit do jiné dimenze a ignorovat ten příšerný opravdový svět. Moc se mi to ovšem nedařilo. Uslyšela jsem vyzvánění telefonu. Neznámé číslo. Nic horšího než to, že mě bude někdo otravovat se stát nemůže.

 ,,Otevři okno," řekl neznámý hlas v telefonu a já jsem k oknu ihned přešla. Co to má znamenat? Poté jsem si jen všimla, jak to ten někdo na druhé straně položil.

Otevřela jsem okno v pokoji a rozhlédla se po okolí. Nikde nikdo. Možná to byl jen hloupý dětský vtip. Nechala jsem okno na chvilku otevřené, aby se mi tu vyvětralo a posadila se na postel. Do ruky jsem si opět vzala knížku a četla si dál. Když jsem do knihy byla totálně zažraná, uslyšela jsem podivný ruch! První co mě napadlo bylo okno! Podívala jsem se na něj a uviděla, jak před ním stojí vysmátý Mike! Rychle jsem se postavila! 

,,Co, jak!?" 

,,Klid bejbe. Nic ti neudělám, spíš naopak. Trochu jsem přemýšlel..a ani nevím proč to dělám, jen." Čuměla jsem na něj jako na naprostýho idiota. Co tu sakra chce? A proč ke mně domů přišel oknem a ne dveřmi jako normální člověk, když něco chtěl? Možná vím proč. Věděl, že bych ho dveřmi nepustila a měl pravdu.

 ,,Musíš nás ignorovat. Celou moji partu. Neudělám nic s tím co ti dělají, a ani nevím proč mi na tom tak moc záleží, ale s námi si nic začínat nemůžeš. Jsme nebezpečný." Vůbec jsem jeho slova nepochopila. 

,,Nebezpečný? Proč? Pro koho?"

 ,,Pro všechny Bonnie, a já nechci, aby se ti něco stalo."

 ,,Můžu ti být přeci naprosto ukradená, jako všechny ostatní!" 

,,Jo to sice můžeš..ale nejsi. S tím se smiř. No, to je všechno co jsem ti chtěl. Půjdu." dořekl a už už se otáčel k oknu, ale já ho tak moc chtěla zastavit a zeptat se proč jsou nebezpečný a z jakého důvodu mu na mně záleží. 

,,Miku?!" 

,,Ano?" otočil se ještě na moment.

 ,,Jen..můžeš jít klidně dveřmi." 

****

Ahojtee, další část je tu :P

Pište komentáře, votujte<3

Mějte se krásně, byee :*