The secrets of the Mafia

Lullaby

Bonnie: Ihned jsem si všimla jeho rozzářených očí. S doprovodem nazývaným úsměv souhlasil. Do konce hodiny už ani necekl. Jeho reakci jsem nečekala, však říkal, že bude na školu chodit dálkově, aby se mohl více soustředit na svoji práci. Můj strach ze zeptání mi ležel na srdci jako těžký kámen. S Mikem je to ale zvláštní. Kdykoliv jsem s ním, cítím, jak se mi chvějí ruce, neskutečnou rychlostí mi buší srdce a nedokážu se pořádně na nic soustředit. Ani po 3 dnech však nikdo z nás téma rozhovoru nezměnil na doučování. 

,,Bonnie?" řekl jednoho slunečního dne. ,,Chtěl jsem se tě zeptat. Ta tvá nabídka na doučování, stále platí?"

,,Samozřejmě." odvětila jsem zdvořile, když za mnou přišel o jedné přestávce k altánku, kde jsem trávila poslední dobou příliš času psaním hudby. 

,,Šlo by to..u tebe dneska v pět?" zeptal se svým dokonale sexy hlasem a já konečně odlepila svůj zrak ze svého notýsku. Podívala jsem se do jeho nádherných očí, i když s námahou, díky podzimnímu sluníčku, které mě oslňovalo.

,,Já," odmlčela jsem se, ,,jsem sama doma, mamka jela na školení, nemyslím si, že je to dobrý nápad od té minulé události." polkla jsem.

,,Stále se mě bojíš? Doufal jsem.." asi by pokračoval, kdybych se nekoukla na hodinky a nezjistila, že za pár minut zvoní na odpolední vyučování, které trvá do tří hodin. 

,,Musíme jít," povzdechla jsem si a dodala: ,,Ano, platí." 

Mike mi věnoval ještě jeden ze svých úsměvů a potom se se mnou vydal do třídy. Má radost by určitě ještě pěkně dlouhou dobu pokračovala, kdybych si nevšimla, ke komu si Mike na další hodinu sedl. Chris! Co ten tu zase dělá! To mu to od minula nestačilo? Celou hodinu se škádlili a smáli se. Učitelka neměla sílu je napomínat, věděla, že jakmile by něco řekla, oba by se jí vysmáli. 

Po konci školního dne, se Mike choval, jako bych neexistovala. Nakráčela jsem si to ke skřínce, ze které jsem si vzala své věci a šla domů.

Nikdo nikde, na to jsem si zvykla rychle. Pomalu jsem si začala uvědomovat, že by mi mohl prozradit kdo je vlastně zač. A nebo má pravdu? Mám ho opravdu nechat být? Proč tedy přijal mou nabídku na doučování? Nechce se ode mě držet dál, abych byla v bezpečí? 

Přesně v 17:00 se opravdu ozval očekávaný zvonek u dveří. Nejdříve jsem se přemlouvala, jestli mám jít Mikovi otevřít, ale přišlo mi blbý ucuknout na poslední chvíli od domluvené věci. 

,,Ahoj!" pozdravil mě mile a bez pozvání vešel do domu. 

,,Dáš si kafe nebo čaj?" 

,,Jen vodu, děkuji." 

Kývla jsem a z pomyšlení, že jsem s Mikem v domě úplně sama jsem se potila. 

,,Jsi v pohodě?" řekl a přistoupil ke mně blíž než bych si přála.

,,Jo..jasný, jdi..jdi nahoru do pokoje." pobídla jsem ho co nejvíc mile s třesoucím se hlasem. Přeměřil jsi mě nevěřícím pohledem, ale jakmile jsem se na něj falešně usmála, odešel.

Dodělala jsem si zelený čaj a napustila Mikovi vodu, poté jsem pomalu šla nahoru za ním. Nikdy jsem nebyla šikula a s roztřesenýma rukama to šlo po schodech ještě hůř, a když jsem vcházela do otevřených dveří mého pokoje, čaj jsem vylila! Můj oblíbený hrníček se roztříštil na kousky a tím jsem absolutně vylekala Mika, který seděl na mé posteli a prohlížel si pokoj. 

,,Do háje!" zaklela jsem. 

,,Klid," snažil se mě utěšit Mike. Kdyby jen věděl, že je to z velké části jeho chyba. Sobě jsem nic neudělala, jen jsem měla po čaji a po zbytku své už tak dost špatné náladě. Na podlaze byla vylitá tekutina a dostávala se i do míst, kam by mě nikdy nenapadlo, že se dostane. Skočila jsem do kuchyně pro hadr a Mike mi tu spoušť pomohl uklidit. Když se dalo vše do pořádku a můj tep se alespoň trochu uklidnil, pozvala jsem ho dál, do mé hudebny.

,,Máš to tu opravdu moc hezké," podotkl. Já si bez odpovědi sedla ke křídlu a poklepala na místo vedle sebe. Přisedl. 

,,A..co dál?" zeptal se.

,,Máš vybranou skladbu, kterou bys chtěl před učitelkou zahrát?" 

,,No..jednou se mi líbila..jedna." mluvil pomalu, jakoby tuhle otázku vůbec nečekal.

,,Jaká?" tázala jsem se po jeho významně dlouhém mlčení.

,,Zahraj mi něco!" skoro vykřikl a mě tím parádně vyděsil!

,,To ne, jen, no, něco mě napadlo. Domluvíme se. Já ti něco zahraju, a ty mi odpovíš pár mých otázek na tvou osobu. To zní fér, nemyslíš?"

Nejprve se mračil, ale po chvíli přemýšlení nakonec souhlasil.

,,Ale jen tři otázky!" vztyčil svůj prst do vzduchu na znamení, že to myslí naprosto vážně. Já jen s úsměvem mile kývla a položila své prsty na klávesy. Mike seděl vedle a sledoval mě. 

Zhluboka jsem se nadechla a vytvořila první tóny. Skladba byla pomalá a my oba se nechali unášet tím zvláštním světem hudby někde v dáli, který jsme v tento okamžik spolu sdíleli.

****

Máme tu pondělí s ní i další pondělní část <3

Doufám, že se líbí :3

Pište komentáře, votujte, mějte se krásně :P

Byee :*