The secrets of the Mafia

Esemeska.

Bonnie: ,,Co? Vyháníš nás? Kdo si sakra vůbec myslíš že jsi? Můj bodyguard? Můj ochránce?! Jdi do prdele!" bouchla jsem do něj a odběhla ke třídě. Zůstal v tom koutě stát jako malý kluk na samotce. Alespoň školní lavice mě chvíli ochraňovala od hloupých lidí jako je Mike. Slabou útěchu mi přineslo i otevření učebnice literatury a čtení těch složitých nezajímavých jmen a dat. Nemohla jsem pořádně popadnout dech. Opravdu mě naštval.

Další dny jsme se totálně ignorovali. Navzájem. Sice opravdu ve třídě i mimo začal panovat klid, kluci si hleděli svého a já se mohla opět více zaměřit na školu a učení, ale něco ve mně pomalu umíralo. Nevěděla jsem co to je.

 Po večerech s notebookem na klíně a přikrytá dekou jsem na Facebooku hledala jeho. Hledala jsem Mika. Každý večer doufám, že se na mé ikonce v žádostech o přátelství objeví jeho jméno. Z jakého důvodu to tak chci? 

Mike: Poslední dny byly příšerný. Náladu vůbec na nic, ale vím proč. Mrzí mě, že se na mě Bonnie naštvala. Nemyslel jsem to zle, jen ji chci chránit, ale ona to nevidí. Vůbec se jí nedivím, však z jakého důvodu by měla poslouchat a věřit klukovi, který pro ni neudělal zatím nic dobrého? Musím ji nechat být.. třeba se jí můj život vyhne obloukem a ona si bude dál v klidu užívat toho svého obyčejného ale krásného života.

Jednou večer to má opovážlivost už nevydržela. Zašel jsem k ní domů a po jejím okně začal házet malé kamínky. Trvalo sice dlouho, než si toho všimla, ale stalo se. Opatrně otevřela okno a když mě tam uviděla stát, okamžitě okno zabouchla! Pod jejím oknem jsem zůstal ještě pěkně dlouho dobu..ale už ho neotevřela.

Bonnie: ,,Mami?" zvolala jsem pro jistotu. Ze zdola se ozývaly divné zvuky, tak jsem se tam se radši vydala.

 ,,Mami.." Nikdo neodpovídal. Rychle jsem seběhla schody a málem omdlela, když jsem uviděla Chrise jak u mámina krku drží ostrý kuchyňský nůž! 

,,Ani se nehni. Budeš dělat jenom to, co ti řeknu. Nikomu se nic nemusí stát, jen poslouchej. Uklidni se. Všichni budou v pořádku. Když tedy budeš hodná holčička. Teď se odeber do černého bmw, které ti stojí přesně před domem a sedni si na levou sedačku vzadu. Opovaž se utéct, víš co jinak udělám."

 Mamka ani já jsme nebyly schopni nějakých rozumných slov. Strach byl příliš silný. Nevím proč, ale v téhle chvíli jsem si opravdu přála, aby tu byl Mike a zachránil nás z téhle šlamastiky.

Nasedla jsem tedy poslušně do auta a čekala. Po necelých deseti minutách si Chris nastoupil na místo řidiče a beze slova rozjel auto. 

,,Co jsi jí udělal?" 

 ,,Nedělej si starosti, pokud necekne, nic se jí nestane." 

,,A mně? Co bude se mnou!" vyprskla jsem nezdvořile. 

,,Prdelko. Ty plány, které mám s tebou se ti určitě budou líbit!"

Jen jsem tiše polkla a přemýšlela, jak se z toho dostat. Musí být přeci nějaká cesta ven!

Zatímco cesta ubíhala a já si v hlavě přemítala nápady útěku, v kapse mi zabrněl telefon! To je nápad! Esemeska! Neví, že ho s sebou mám! 

,,Milá Bonnie,

rád bych se ti nějak omluvil za mé příšerné chování, ale myslel jsem to opravdu v dobrém. Mohl bych tě pozvat dnes večer na večeři a poté do Kina? Neboj se, do 22:00 bys byla doma. 

Mike. :)"

Tohle gesto mě rozhodně potěšilo, ale jediný co jsem od něj právě teď chtěla bylo, aby mě zachránil! Opatrně a hlavně nenápadně jsem se pustila do psaní sms.

,,Pomoc! Chris mě unesl!"

****