The secrets of the Mafia

Monstrum.

Bonnie: V tu chvíli jsem zapomněla i na matku. Jediné  o co jsem se zajímala byl Mike. Stáli jsme vedle vany a  dívali se na naše polonahá těla. Zpanikařila jsem. Uvědomila jsem si, že před ním stojím skoro nahá. Chtěl mě. Šlo to na něm poznat. 

,,Můžu jít s tebou do té sprchy?" zeptal se vzrušeně.

Kývla jsem mu že ano, on si klekl. Oproti němu jsem byla maličká, a tak jsem se mu mohla dívat skoro do obličeje, i když byl na kolenou. Dotkl se mých kalhot. Prudce jsem vydechla, čím jsem donutila Mika se usmát. Sundal mi je a já před ním stála jen ve spodním prádle. Červenala jsem se. 

,,Kde je?" vzpomněla jsem si. 

,,Kdo?" zavrněl Mike touhou. Moje máma ho rozhodně nezajímala.

Postavil se a začal mě líbat. Nechala jsem se unášet tím rájem, ani jsem si nevšimla, že jsme si nazí zalezli do sprchy. 

,,Chci tě!" zaskučel a dál si všímal mého těla.

Po našich tělech stékala teplá voda. Když uviděl můj vyděšený výraz z jeho slov, pouze mě umyl a poté i usušil. 

Sedli jsme si na postel a já se začala vyptávat.

,,Kde je má máma? Co jsi s ní udělal?"

,,Neví, že jsi přišla, že jsi tady. Zavolal jsem kámošovi, aby tvé mámě zařídil hezký den někde ve městě. Už se mě nezbavíš, Bonnie. Víš toho příliš mnoho. Jsi teď moje, a já zařídím, abys se mnou mohla zůstat bez strachu o svou mámu, pokud mi nebudeš utíkat."

,,Já ale nechci žít takovýhle život! Jsi stvůra! Zabíjíš lidi!" rozkřičela jsem se.

Mike: Tohle mě lehce ranilo. Vím to o sobě, ale je to něco jiného než když ti to osoba, s kterou bys chtěl strávit zbytek života řekne přímo do obličeje. 

,,Bonnie," chytil jsem ji za hlavu a pohlédl ji do očí, aby se trošku uklidnila, ,,je to moje práce," pokračoval jsem. Ona se pokoušela zůstat v klidu, moc se to ale nedařilo. 

,,Já takhle vydělávám, žiju. Nemůžu toho jen tak nechat, nemůžu, víš?"

,,Proč? Prosím! Kvůli mně. To bys mohl zkusit ne?" dotkla se mé tváře svou teplou dlaní. Zachvělo se mi z jejího doteku celé tělo. Chvíli jsem se odmlčel a přemýšlel o tom, co mi řekla. Věděl jsem, že je to pro mě nemožné. Nemůžu, ale to ona neví.

,,Bonnie, pro mě je to něco..jako droga. To zaprvé a zadruhé? Nenechám toho jen kvůli tomu, že ty se nechceš smířit s tím, kdo já jsem. Vybrala jsi si to sama. Šla jsi do toho, souhlasila jsi a žádné tvé protestování mě opravdu nezajímá. Buď se naučíš žít můj život, nebo zemřeš. I kdybych měl já svou kulku ze zbraně na tebe vystřelit." děsil jsem jí. Věděl jsem to, ale potřeboval jsem respekt.

Složila se k zemi. Nedivím se, opravdu to je asi hodně nepříjemný.

,,Proč? Já chci prostě žít svůj obyčejný život s mámou. Dodělat si školu a být šťastná. Chci abys byl ten zajímavej kluk, kterého jsem potkávala. Ten, který se mi zajímavým způsobem líbil. Ale to ty nejsi. Mám z tebe strach a jak si všímám, tak je dost oprávněnej." povídala.

Neměl jsem sílu jí to vyvracet. Chtěl jsem, abych pro ní byl dokonalej, ale jak bych vůbec mohl? Když se podívám do zrcadla, vidím pouze monstrum, které běhá po zemi se špatnými úmysly. Zabíjet nevinné lidi za peníze, a to jen kvůli blbému otcovu tajemství.

****

Ahojte!

Tak jsem se konečně dokopala k další části:3

Snad se líbí O:)

Mějte se krásně a neseďte jen u těch mobilů nebo počítačů :P

Užívejte života ♥

Byee :*