The secrets of the Mafia

Stesk

Mike:  Bez náznaku soucitu jsem opustil místnost, která pro mě byla jako vězení. Musel jsem jít na čerstvý vzduch a odreagovat se. V kapse jsem nahmatal krabičku cigaret a jednu si z ní vytáhl. S třesoucíma se rukama jsem ji zapálil a vložil do úst. Výdech. Úleva. Buchot srdce stále neustával a já stále nepřišel na to, co dělat. Nezvládnu být normální, není to můj životní styl. Jak vlastně mám slovo ,normální' popsat?

Po zašlápnutí cigarety do země, jsem se vrátil do domu. Bylo mi Bon tak moc líto. Po schodech nahoru jsem se pečlivě rozmýšlel co řeknu a co udělám.

,,Bonnie?" vyslovil jsem její jméno tak, jakoby to mělo být naposledy. Ona seděla schoulená do klubíčka na posteli a vzlykala. Sedl jsem si k ní a ruku jí položil na koleno, cukla. 

,,Pojď, vezmu tě za mámou. Je v pořádku. Můžeš s ní zůstat." bylo mi do pláče. Ona zvedla hlavu a svýma uslzenýma očima na mě konečně pohlédla. Já se pokusil o chabý úsměv a pak ji pomohl zvednout. 

V autě jsme oba mlčeli, když jsme se blížili k místu, kde by se měla nacházet, zavolal jsem Johnovi. 

,,Čau, kde jste?" mluvil jsem stručně a jasně. 

,,Zdravím, příteli." nelíbilo se mi, jakým tónem začal náš rozhovor, který měl podle mého plánování trvat půl minuty.

,,Nezdržuj. Ptám se KDE JSTE." 

,,Být tebou zpomalím, nejlépe zastavím a nejdřív pošlu deset milionů na můj účet."

,,Co to meleš?" přestávalo se mi to líbit.

,,Jestli nechceš, aby se té miloučké paní něco stalo, pošleš na můj účet okamžitě deset melounů." zopakoval.

Potřeboval jsem zařídit, aby se Bonnie nedozvěděla, co se v našem telefonátu právě odehrává. 

,,Sejdeme se my dva za deset minut v centru."

,,C-co se děje? promluvila na mě vyplašeně. Už jsem jí nechtěl dál ubližovat a dal bych cokoliv za to, abych ji do svého života tak prudce nevtáhl.

,,Nic, nic, jen," polkl jsem, ,,tvoje mamka je právě na masáži, tudíž tě nejdřív vezmu na kávu, ale žádný strach, poté je hned tvá." 

Vsadím svoje boty na to, že mi nevěří, ale co se dá dělat, alespoň že zatím neprotestuje. Já potřebuji vyřídit jinou záležitost, týkající se Johna. 

Zaparkoval jsem své milované autíčko před kavárnou Costa Coffee a dal ji do Bonnie do ruky jednu ze svých kreditních karet pro každodenní účely. Není na ní tolik peněz, aby mě to zruinovalo, kdyby s ní, například utekla.

,,Jdi si sem zatím odpočinout, potřebuji si jen něco rychle zařídit, pokusím se být co nejdřív zpátky. Přivezu i tvojí mamku." usmál jsem se.

Její bledý obličej a vykulené oči naznačovaly strach, ale kreditku přijala a odešla. Nevím, jestli se jí v hlavě rodí opět nápad na útěk, ale doufám, že už ví, jak moc je to zbytečný. Vždycky bych si ji našel.

Bonnie: Vešla jsem do dveří a ucítila příjemnou vůni kávy, sladkých dortů a klidu. U pultíku stála mladá hubená baristka, se jménem Annie, které jsem si mohla přečíst na visačce. Přestože jsem byla blízko centra, dnes tu bylo skoro prázdno, jen u okna seděl pán v obleku, popíjel cappuchino a pracoval na svém notebooku. 

Přešla jsem k ní a požádala ji o jeden flat white, poté jsem zaplatila Mikovo kreditkou a sedla si k malému stolku blízko východu. Nemá to smysl, stejně teď nic nezmůžu. Jen jestli mi zpátky mamku nepřivede, bude si přát, aby mě nikdy nepotkal, to mu slibuju.

****

Opravdu se Vám to nezdá, další kapitola je tu. :)