The secrets of the Mafia

Odjezd

Bonnie: A tak se můj život z čista jasna změnil. V mojí duši panoval strach, ale také zvědavost, která byla silnější než jakákoliv úzkost, kterou jsem z mého rozhodnutí pociťovala. Po telefonu jsme se dohodli, abych si zabalila nejdůležitější věci, rozloučila se s mamkou a v neděli ve dvanáct hodin odpoledne byla připravena na zastávce kousek od mého domu.

Sobotní noc byla dlouhá. Všechno jsem si pečlivě naplánovala, nevěděla jsem do čeho jdu, a hlavně byl tu jeden zásadní problém. Mamka. Slíbila jsem, že se do měsíce vrátím. Tuhle informaci si prozatím ponechám a Mikovi se o ní rozhodně nezmíním. Nemám na vybranou, můj plán vyjít musí. S touto myšlenkou na srdci jsem usnula do hlubokého spánku.

Vzbudilo mě mamky ranní uklízení. Promnula jsem si oči a po nějaké době převalování, z postele vylezla. A v tu chvíli na mě všechno spadlo. Smutek, to, že tu nějakou dobu nebudu, a nemůžu si být stoprocentně jistá, že to bude pouze měsíc. Oblečení a ostatní věci jsem si zabalila už v sobotu večer, tudíž jsem teď toho na práci moc neměla, jen se mohu v klidu rozloučit s mou úžasnou mamkou. Je od ní milé, že mě nechá prozkoumat ten zvláštní svět samotnou. 

Seběhla jsem schody a našla mamku.

,,Dočasně se stěhuju už dneska mami." 

Vykulila na mě oči a přestala se věnovat své práci v kuchyni. 

,,To, to myslíš vážně?" zarazila se a já začala přikyvovat.

,,Jsme tak domluvené, ne?"

,,No, to ano, jen jsem nečekala, že tak brzy. Ale dobře."

,,Na oběd už tu nebudu," zakřičela jsem, když jsem běžela zpátky do svého pokoje. 

Na notebooku jsem si pustila písničky a pomalu se loučila s tímto baráčkem. Snad mi všechno vyjde.

V půl dvanácté mi přišla esemeska.

 ,,Jsi připravená?"  

 Já v tu dobu seděla s mamkou dole v obýváku, ona mi brečela do hrudi a říkala jak mě má ráda, zatímco já jen tiše přemýšlela nad tím vším co teprve bude.

Zhluboka jsem se nadechla a odtáhla se z medvědího objetí.

,,Taky mi budeš chybět mami, ale neboj, uteče to jako voda. Za chvíli mě máš zase doma."

,,Opravdu mi k tomu kam jdeš a k ostatním okolnostem nechceš nic říct?"

,,Opravdu. Tohle má být moje zkouška, budu v pořádku." ujišťovala jsem ji bez toho, abych si já sama  byla stoprocentně jistá.

Když jsem stála u dveří a dopisovala Mikovi esemesku, uvědomila jsem si, jak jsem si to tady za tak krátkou dobu oblíbila. Mamka nepřestávala plakat. Bylo mi ji líto a sama jsem se bála mého zklamání.

,,Mám tě ráda," řekla jsem jí při odchodu ze dveří. Mamka má slova zopakovala, naposledy mě objala a čekala, dokud nezajdu někam za roh.

Došla jsem na místo setkání a málem mi vypadly oči z důlků, kdybych na jeho šarm nebyla tak zvyklá.

,,Ahoj," pozdravila jsem Mika.

,,Kde jsi byla tak dlouho? Myslel jsem, že tě cestou sem někdo unesl." pronesl vtipně, ale já se nesmála. ,,Tak pojď dát věci do kufru a nasedni si na místo vedle řidiče." řekl svým sexy hlasem, z kterého mi na těle nabíhala husí kůže. Skousla jsem si ret a než se nadala, vyjeli jsme.

,,Kam to vlastně jedeme?" informovala jsem se po asi deseti minutách jízdy.

,,Daleko, a věř mi, že pokud se někdy vrátíš domů, tohle pro tebe bude celoživotní zážitek."

Chvíli jsem o tom přemýšlela, ale když si má mysl vzpomněla na ten šílený plán, hned mi bylo lépe.

,,Zjistím..kdo jsi?" zeptala jsem se a otočila na něj hlavu. On mi svůj pohled opětoval, a když se opět začal věnovat řízení, usmál se a kývl.