The secrets of the Mafia

Drahej pes.

Bonnie: Třásla jsem se jako drahej pes. To snad nemyslí vážně. Vyžíval se v tom, až mi z toho bylo zle. 

,,Chci domů." zažádala jsem rozvážně, ne zbaběle jak by v tento okamžik bylo naprosto svéprávné. 

,,Rozhodla jsi se Bonnie pro můj svět. Nemohu tě, teď tě opravdu domů pustit nemůžu. Vybral jsem si tě a ty jsi souhlasila. Chci ti ukázat svůj život. Svůj svět."

Jeho nadšení neupadalo, spíše mě stále děsilo víc a víc. On mě děsil. Je nebezpečný a já nevím co mám dělat. Musím pryč a musím na něj zapomenout, jenže. Jak oni vlastně žijí? Přišli by na to že jsem jim utekla? Mám na vymyšlení plánu jeden měsíc. 

,,Jak mě, obyčejné holce, můžeš chtít ukázat něco tak šíleného. Ty by ses měl učit tu skladbu na klavír, ne zabíjet tady někde nějaké lidi!" vykřikla jsem, abych zahnala svůj strach. 

On se ke mně přiblížil a chytil mě za ramena. 

,,Bonnie, věř mi, prosím."

,,Proč já?"

Na chvíli se zamyslel a poté pravil: ,,Jsi jiná než ostatní. Pro mě důležitější. Já vím jakej život žiješ ty, a tak mi prosím dovol ukázat ti ten můj."

Pomalu jsem kývala a snažila se to brát jako nějakej hloupej žert, který brzy vyjde najevo. 

Až do večera jsme se procházeli a povídali si. Snad ani na chvilku mezi námi nezavládlo to pusté ticho, kterého se všichni tak obávají. Když jsme se vrátili, zamířila jsem okamžitě nahoru do našeho pokoje, zatímco Mike dole připravil večeři. To bylo milé gesto. Alespoň se nemusím bát, že budou jíst třeba syrové maso nebo tak něco. U zabijáků je totiž asi vše možné. 

,,Kde budu spát?" tázala jsem se jakmile vešel s domácí pizzou do dveří.

,,Vidíš tu dvoulůžkovou postel?" 

Kývla jsem.

,,Tak přesně tam."

,,A ty?" 

Povytáhl na mě obočí typu jsiopravdutakhloupá a já se pro jistotu už dál nevyptávala. 

,,Co bude s tou školou?" zeptala jsem se po večeři.

,,Doženeš to, určitě, ale do školy teď chodit nebudeme." 

Lehce jsem se zamračila a svalila se únavou z kvalitního jídla na postel. On nade mě. Opět jsem cítila jak mezi námi vzrušení rostlo, a já se ho snažila zastavit. 

,,Co to zase! Jdi dolů!" křičela jsem z posledních unavených sil. Ignoroval má slova a stále se snažil přiblížit k mému obličeji. Nevím proč jsem se nebránila. Srdce mi bušilo jako o závod, ale já né a né uhnout na stranu. 

Povolila jsem své rty a trochu se pod ním uvolnila. On si ty své skousl a mně bylo v tu chvíli jasné, že se se svým tušením nepletu. Vyděsila jsem se! 

Někdo rozrazil dveře! Nevím, možná jsem v tu chvíli měla děkovat.

,,Hej! Jdete na párty? Jo..aha, tady se bude píchat. Můžeme se přidat?" 

Bylo mi z nich zle. 

,,Vypadněte!!" zakřičel Mike, až se pod ním celá postel zatřásla. Kupodivu se rychle sbalili a odešli z pokoje. 

Věnovala jsem Mikovi jeden pohled s úsměvem. Chtěla jsem aby slezl. 

,,Mohu tě políbit?" zeptal se, když mě hladil po tváři. Na sucho jsem polkla a z neznámých důvodů kývla. 

On se ke mně přibližoval, pomalu, aby mě nevylekal. Bylo to hezké a ten polibek který následoval též.

****

Ahojte!

Další část je na světě :)

Není bohužel nic moc, ale nějaké to malé pokračování to má. 

Snad se alespoň trochu líbí

Mějte se, 

byee :*