The secrets of the Mafia

Doučko?

Bonnie: Celý jeden měsíc to tak opravdu bylo. Škola se pro mě stávala každým dnem ode dne těžší a těžší, vstát z postele se zdálo skoro nemožné a po skupince děsivých lidí jako by se slehla zem. Kde asi tak teď jsou a co dělají? Pomyslela jsem si jednoho chladného rána v učebně přírodopisu. Ten den byl už od rána velice zvláštní. Jakmile jsem se probudila, uslyšela jsem prozpěvování ptáků, kteří by měly brzy odlétat do teplých krajin za sluníčkem a pohodou. Zatímco jsem myslela na hudbu, má hlava se opět natočila k oknu a já se rozhodla sledovat padající listy ze stromů a barevnou přírodu. 

V kapse mi zabrněl telefon. Většinou zůstávám vzorná žačka a na mobilu při hodině nebývám, ale pro tentokrát jsem si dovolila udělat výjimku. Zpráva od mámy. Snad se nic nestalo.

MÁMA: Bonbónku, zlatíčko,

moc se ti omlouvám, ale nemohu čekat než se vrátíš domů, a proto ti to píšu zprávou. V práci mi dali nabídku na 14-denní školení a já ho bez rozmýšlení přijala. Vím, že se o sebe dokážeš postarat sama, nejsi totiž už malá holka. Na stole v kuchyni jsem ti nechala nějaké peníze, snad zvládneš dobře hospodařit. Pokus se prosím nezdemolovat barák a nezabít se. Každý den okolo 21:00 zavolej, to budu už na pokoji.

Velkou pusinu posílá maminka. Mám tě ráda.

Ihned po hodině jsem jí zavolala. Na všem jsme se nějak rozumně shodly a já byla spokojená. Alespoň nebudu muset poslouchat otázku, jak jsi se měla ve škole a nikdo mi do baráku nebude pouštět cizí muže. 

Když jsem se s nadšením vracela do třídy, na někoho jsem narazila. Kousek ode mě stál Mike s naší třídní učitelkou a na něčem se domlouvali. Moje srdce se na chvilku zaradovalo a hlavně velice rychle rozbušilo. Zastavila jsem se a ležérně čekala opodál, než spolu domluví.

Jakmile si mě všiml, došel ke mně.

,,Ahoj," pozdravil smutně.

,,Proč..nechodíš do školy?" otázku jsem při mluvení skoro spolkla, tak velký byl knedlík, který se mi z pohledu na Mika v krku vytvořil.

,,Já," zamyslel se, ,,chci školu dodělávat dálkově, abych stíhal svoji..práci." 

Z nějakého důvodu jsem mu nevěřila ani slovo. 

,,Lžeš mi." 

Mike sklopil zrak a tím potvrdil mou pravdu. Proč je tak tajemný?

,,Bonnie, poslyš, ty mě nechápeš a ani mě pochopit nedokážeš, ale já to myslím opravdu dobře."

,,To vidím," zaironizovala jsem. Už se chtěl otočit k odchodu a vykašlat se na náš rozhovor, který podle něho neměl žádnou hodnotu, když mi mé hloupé srdce naznačilo, že nechci aby odešel. A taky nechci aby studoval dálkově a přála bych si, aby mi věřil a přiznal mi o sobě pravdu. Ale to jsem ovšem mohla jenom chtít.

Další hodinu s námi Mike zůstal. Měli jsme zrovna můj oblíbený předmět: náš první volitelný hudební nástroj. Dostali jsme něco jako ,,seminární práci", která obsahovala naučit se zahrát skladbu z nějakého filmu, ovšem pokud chceme dobré známky, nesmí to být nic lehkého. 

,,Máte na to přesně jeden měsíc," informovala nás učitelka Štíslová dál. Okamžitě jsem rozpoutala mysl v horoucí přemýšlení, jakou skladbu asi zahraji. Zbytek třídy na její slova zareagovala spíše naštvaně hlasitým zabučením. 

,,Uklidněte se! Tohle se může objevit ve vašich závěrečných zkouškách!" dodala ještě, i když ji nikdo neposlouchal. Mike se upřeně díval před sebe i poté, co zazvonilo na přestávku. Dlouho jsem se rozmýšlela jestli za ním mám jít, či ne, ale rozhodla jsem se sednout si vedle něho na další hodinu.

,,Em..můžu?" zeptala jsem se nevinně, když jsem došla k jeho lavici. 

,,Jo." řekl nenadšeně.

,,Víš," začala jsem, ,,já chápu, že to je teď pro tebe asi těžký, ale opravdu ráda bych věděla, s kým mám tu čest." 

Chvíli bylo ticho, ale poté Mike otevřel pusu jako malé čtyřleté dítě.

,,Já..neumím už na k-klavír." řekl jako kdyby mě neslyšel, ale alespoň na mě otočil svou tvář. Sledoval mě upřeným pohledem, ze kterého nešlo nic rozeznat. Měl vztek? Nebo to byla lítost se smutkem, která se v jeho očích ukládala? 

O hodině jsme si nepovídali. Opět mě zajímaly více listy a pohupování větviček nad slabým podzimním vánkem. Živě si dokážu představit své rozlítané vlasy v obličeji. A pak mě napadla věc, kterou jsem ihned Mikovi musela sdělit.

,,Chceš doučování?"

****

Ahojky lásky <3

Přeji Vám všem nádherné Velikonoce a s ní přichází i další pondělní část :3

Doufám, že se líbila :)

Pište komentáře, votujte, mějte se krásně :P

Byee :*