#Squirrel
Kdysi jsem žil v malé budově v centru města. Jeden z důvodů, proč jsem se odstěhoval, bylo špatné sousedství, a tím myslím hlavně mého souseda, který žil v apartmánu naproti mě. Byl to divně vypadající chlápek, který byl dosti uzavřený sám do sebe. Vždycky okolo půlnoci jsem slýchával frekventovaný zvuk, který mi drásal nervy. Nebyl zase tak hlučný, ale já mám velmi lehký spánek a bylo pro mě těžké vůbec zavřít oči před tím, než zvuk ustal.
Připomínalo mi to klapání vysokých podpatků, ale ne tak hlučné, jakoby ta osoba, která zvuk vydávala, chtěla být vlastně potichu. Po pár dnech jsem si uvědomil, že schéma bylo vždy stejné, jako na pásce s různými intervaly, jdoucími po sobě. A tak to šlo celý rok, vždy stejná frekvence úderů, která se mi vrývala do paměti, někdy i několik hodin v kuse.
O několik let později jsem pomáhal své dcerce s úkolem a naučil jsem se něco málo o morseovce. Zaťukala na stůl prstem a okamžitě, jako blesk z čistého nebe, jsem si vzpomněl na tu frekvenci. Byla totožná. Když jsem se jí zeptal, co znamenala, jen se zasmála.
„To je přece ta nejjednodušší tati," řekla.
„Touhle se volá o pomoc."
Tahle je trošku známější, než ty co sem dáváme, takže jste ji určitě někde už četli ;)
