#Wolf
Pískání je považováno za jeden z nejšťastnějších zvuků na světě. Nejsem jeden z těch lidí. Nenávidím zvuk pískání. Další věc, kterou nenávidím, je melodie "Oh, Susanna." Nemůžu vystát ty dvě věci dohromady. Ne po té noci.
Začalo to v noci před zkouškami, byl jsem na střední škole snažil jsem se učit celou noc. Když jsem studoval, začal jsem si nepřítomně pískat. Začalo to pouhými náhodnými melodiemi, nic zajímavého, pak jsem pomalu začal pískat melodie které mi byly známé: "Pop goes the Weasel", "Ring around the Rosies" a nakonec "Oh, Susanna".
Zatímco jsem pískal zaslechl jsem, že za mnou pískala stejná melodie. Rychle jsem se otočil, ale nic jsem neviděl. Pokračoval jsem ve studiu a myslel jsem si že je to jen moje představivost, a znovu jsem začal pískat a začal jsem se tam kde jsem přestal. Moje rty se brzy unavily, takže jsem si začal broukat. K mojí absolutní hrůze se pískání znovu ozvalo. Znovu jsem se otočil, bál jsem se o vlastní duševní zdraví, ale tentokrát jsem na své zdi uviděl stín. Moc jsem o tom nepřemýšlel a vrátil se ke studiu.
Křik, který jsem nemohl ovládnout, mi unikl z hrdla.
Přede mnou byl stín, můj stín. Otočil jsem se a doufal, že neuvidím nic, ale k mému zděšení stín vypadal tmavší. Hvízdání znovu začalo a zdálo se mi že stín získal pevnou podobu.
Začal jsem couvat když se začala objevovat tvář. Stín se pomalu vytvaroval do trupu, očí, uší, vlasů a nosu. Vypadalo to jako moje přesná replika. Udělal krok směrem ke mně a já jsem omdlel. Později jsem se probudil a stín nikde nebyl.
Od té doby jsem nenáviděl zvuk pískání a píseň "Oh, Susanna," ale ještě horší je, že jsem měl období, kdy jsem se probudil a měl jsem krev na rukou a držel něčí orgány nebo něco strašného. Nevzpomínám si na nic z těch nocí, ale vzpomínám si, jak si zpívám.
"Oh, Susanna, now don't you cry for me. . .
Už je to dlouho co jeden z nás něco přidal. Text z písně jsem nepřeložila protože mi to v angličtině prostě zní líp.
