#Wolf
Věděla jsem, že jsem toho pavouka neměla zabíjet. Stlala jsem postel, ale v tom jsem zahlédla něco zaběhnout pod peřinu. Odhodila jsem peřiny a hodila na matraci knížku., mlátila jsem a tloukla a křičela, dokud z velkého hnědého pavouka nezbyl jen vlhký, mazlavý flek. Měla jsem z toho husí kůži. Byl ten pavouk se mnou v posteli celou noc? Sundala jsem veškeré povlečení, odnesla jsem ho mámě a společně jsme ho nacpaly rovnou do pračky. Ale ani v novém povlečení jsem tu noc nemohla usnout. Pořád jsem cítila šimrání maličkatých nožiček na kůži. Ostré, tenoučké prstíky mi tančily po holých chodidlech, pomalu mi vlezly do pyžama, otřely se o můj nechráněný krk. Říkala jsem si, že se mi to zdá. Snažila jsem se uklidnit. A pak... jsem ucítila, jak mi zlehka dopadlo na tvář něco malého, jako guma na tužce, a přeběhlo k mému uchu. Zaječela jsem a posadila se. Stále jsem volala o pomoc, když přiběhla máma a rozsvítila. Strop byl plný pavouků. Pavouci lezli po nohách postele, pichlavé nožky kráčely ke mně. Všude kolem mě byla peřina pokrytá mořem cukajících nožiček a lesklých očí. Ale nepřišli si pro mě. Jak se rozsvítilo světlo, rozlili se po podlaze a snesli ze stropu. Blížili se ke dveřím jako nekonečný roj nohou. Já jsem jim zabila mámu.... a oni si přišli pro tu moji.
