Jsem Abigail Morgen McCall. Sestra Scotta McCalla. Přijela jsem zpět. Utekla jsem, ale vrátila se ještě silnější. Ovšem netušila jsem, že opět potkám jeho. Dereka Halea.
Vracím se. Po skoro 5 letech se vracím za bráškou a mamkou. Celkem se bojím. Hodně jsem se změnila, doufám že mě ještě poznají.
Přijela jsem před náš dům. Bylo skoro 10 hodin a jak jsem předpokládala, že Scotty bude ještě ve škole. Odemkla jsem a pomalu otevřela dveře, jako kdyby za nimi něco nebo někdo měl být. Naštěstí tu nikdo nebyl. Vytáhla jsem z kufru auta kufry a šla s nimi do svého starého pokoje. Sotva jsem otevřela, málem jsem se rozbrečela. Vše bylo tak, jak jsem to tu opouštěla.
Vybalila jsem si a převlékla jsem se do černých džín, šedého tílka a kožené bundy. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné a v předsíni jsem si vzala černé kotníkové boty na podpatku s cvočky kolem kotníků.
Nastoupila jsem do svého broučka Bugatti Chiron a vyjela směr Beacon Hillská střední.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Přijela jsem tam zrovna, když se chlapci chystali na trénink lacrosu. Mezi nimi i Scott. Zaparkovala jsem u modrého jeepu a vystoupila jsem. Naštěstí tu nikdo skoro nebyl, takže jsem se vyhnula nepříjemné pozornosti, a zamířila jsem na tribuny u hřiště.
Scotty byl v bráně a zatím nepustil ani jeden míček. Zajímavé. Myslela jsem, že měl astma a tak sedí jen na lavičce. Asi po půl hodině se vyměnil s jedním klukem a šel si zastřílet na bránu. Trefil se. Aniž bych si uvědomila co dělám, vyskočila jsem na nohy a začala tleskat. Ups. Veškerá pozornost byla upřená na mně.
"Slečno tady nemáte co dělat. Toto je soukromý pozemek." upozornil mě kouč. Jen jsem se usmála. Asi mě nezná. Co čekat, když jsem tady nebyla skoro 5 let.
"Omlouvám se, ale chtěla jsem pozdravit bratra a odvézt ho domů." omluvila jsem se a mrkla na Scotta. Ten si mě zatím divně prohlížel, ale najednou jakoby ožil. Rozběhl se za mnou se smíchem a já pomalu scházela schody. Sotva jsem stoupla na trávu, už jsem byla vyzvednuta Scottem a jeho medvědím obětím.
"Abigail. Kdy jsi přijela, nevěděl jsem že máš přijet, na jak dlouho tady budeš, budeš bydlet s náma nebo...." mlel páté přes deváté a já se jen smála.
"Scotty pusť. Dusíš mě. A přijela jsem dneska, pojedem pak pro mamku do práce. A neboj teď mě budeš mít na krku celkem dlouho, nebo počkej neměla bych tě mít na krku spíš já vlče?" zasmála jsem se a řekla mu jeho přezdívkou z dětství. Stuhl a já nevěděla proč.
"McCalle odlep se od tvé, zřejmě sestry, a pohni zadkem máme trénink." zakřičel kouč. Jen jsem si povzdechly a protočily oči.
"Počkám, stejně končíte za 15 minut." řekla jsem Scottovi a šla si zase sednout na tribuny.
O 25 minut později
Bože. Už deset minut čekám před šatnama, až se uráčí můj brácha vyjít.
Otevírají se dveře a mezi nimi brácha. Usměje se na mě a pak se zamračí a mne si týl. Dala jsem mu pohlavek. Tak mu dobře.
"Za co?" zeptá se ukřivděně. Jen pozvednu obočí v tázacím znamení. Pochopí a protočí oči.
"Tak pojď, už chci od té školy pryč. přece jenom už je to nějaký ten pátek co jsem odtud odešla a upřímně mi to ani nechybí." popohnala jsem Scotta. Jen přikývl a společně jsem se rozešly na parkoviště. Kolem mého auta byl hlouček kluků a obdivovali-ho. Zamířila jsem tam a Scotty na mě nechápavě koukal. Já jen pokrčila rameny a dálkovým ovládáním ho odemkla.
Scott zalapal po dechu a už si pelášil sednout na místo spolujezdce. Já se zasmála a šla si sednout na místo řidiče. Scott se obdivně rozhlížel. Nastartovala jsem a vyjela k nemocnici.
"Máma tam není. Má prý rande" oznámil mi Scott, když jsem hledala místo na parkování. Prudce jsem se na něho otočila a dala mu další pohlavek. Otočila jsem to a jela do kavárny.
Zastavila jsem před kavárnou a vystoupila. Scott taky vystoupil a já mohla zamknout a vejít do kavárny. Šla jsem k pultíku a objednala si jedno latte a Scottymu čokoládový muffin. Sedli jsme si do rohu ke stolu pro čtyři a já začala vyzvídat. Zjistila jsem, že má Scotty přítelkyni, je kapitánem družstva a plno jiných věcí. Já ho poslouchala až do jednoho okamžiku.
Viděla jsem, jak se otevírají dveře a v nich ON. Ten, kvůli komu jsem odsud odešla. On si mě zatím nevšiml. Naštěstí.
"Scotty," začala jsem "pojedeme domů ano?" oznámila jsem mu a začala vstávat. On se na mě otočil a zasekl se. Sakra. Poznal mě. Rychle jsem popadla Scotta za ruku a táhla ho ven. Jen na mě nechápavě koukal a pak se zastavil. Přímo na proti němu. On však věnoval pohled jen mě.
"Abi..." začal ale já jen zakroutila hlavou, znovu popadla Scotta za ruku a zatáhla tak moc, že skoro spadl na zem, ale to mě moc nezajímalo, já chtěla být už pryč, daleko od něj.
Sotva jsem nastartovala, on už vycházel z kavárny a prosebným pohledem na mě pohlédl. Já to ignorovala a rozjela se. Naštěstí tu nikdo nejel, tak jsem zařadila rychlost 120 km/h a jela až domů.
Když jsme dojeli, celá cesta proběhla v tichosti, otočila jsem se na Scotta. Divně na mě koukal.
"Běž domů a řekni mamce, že do dvou hodin dorazím. Pak ti odpovím na tvé otázky ale teď už jdi." nakázala jsem mu. Jen pomalu přikývl a otevřel dveře auta.
Potom co vystoupil, jsem se opět rozjela a jela jen na jedno místo. Tam, kde jsem to znala jen já a on. Zaparkovala jsem nedaleko malé dřevěné chaloupky. Bylo tu pusto a ticho.
A nikdo tu nebyl. Šla jsem na verandu a pomalu odemkla dveře klíčkem pod květináčem. Otevřela jsem dveře a hned mě do nosu udeřil pach zatuchliny. Fuj.
Prohlížela jsem si fotky, co tu ještě byly. Na všech jsem byla já a on. Byli jsme šťastní. Dokud to nepokazil. Ani jsem si neuvědomila, že mi po tvářích stékají slzy, dokud jsem neucítila, že mi je někdo setřel.
"Myslel jsem, že tě tu najdu Abigail." zašeptal a podíval se mi do očí.
