Sestra McCalla (FF - Derek Hale)

Část 2.

"Myslel jsem, že tě tu najdu Abigail." zašeptal a podíval se mi do očí.

"Ty vždy jen "myslíš" Dereku." odsekla jsem mu. 

"Abi..." začal ale já ho poslouchat nechtěla. Přerušila jsem ho tím, že jsem pokroutila hlavou. Povzdechl si a sklopil hlavu. 

"Už je mi to jedno Dereku. Já se přes to přenesla, radím ti udělat to samé." řekla jsem mu a odcházela. I když to nebyla pravda. Nikdy jsem se přes to nepřenesla. Bolelo to před lety, bolí to i teď.

Nasedla jsem, dnes už po několikáté, do auta a jely jsem domů. Po cestě jsem si musela utírat slzy a pak jsem před domem seděla asi 10 minut, než jsem se uklidnila a nebylo na mně moc poznat, že jsem brečela.

Vešla jsem do kuchyně a sotva jsem pozdravila, už jsem měla okolo krku hozenou mamku. Usmála jsem se a pevně ji na zpět objala. Bylo mi dobře. Jako bych se vrátila do dětských let. Chybělo mi to.

"Konečně jsi přijela. Hrozně se mi stýskalo Mor." řekla když se odtáhla. Jako jediná mi říká Morgen. Nebo taky Mor jako v tomto případě.

"Ty mě taky mami." popotáhla jsem. Do kuchyně přišel Scotty a taky se přidal do hromadného obětí.

Po večeři, kdy mamka chtěla vědět vše, co se za těch 5 let událo, jsem se došourala do svého pokoje. 

Na sedačce u okna byla černá deka, pod kterou jsem trávila večery s knihou v ruce, na stole lampička, kterou jsem dostala jako poslední dárek od táty a nakonec má obří pohodlná postel. Ale na noční stolek jsem se podívat nechtěla. Ale podlehla jsem tomu. Šla jsem opatrně k posteli, kdy jsem si sedla a vzala do ruky fotografii, kterou mamka vyfotila, když jsem tu ještě bydlela. A když jsem byla s Derekem. (media) Spali jsme v obětí a bylo nám nádherně, dokud se to vše nepokazilo a já neodjela. 

Začala jsem vzpomínat. Většina byla krásných ale ta poslední byla děsivá.

Flashback:

"Dereku, přijdu okolo 6 večer možná dýl. Nevadí?" řekla jsem do telefonu.

"Ne v pořádku, budu čekat. Mám udělat nějakou večeři?" odpověděl ten nejhezčí hlas na světě.

"Můžeš. No už musím, zatím ahoj. Miluju tě." rozloučila jsem se.

"Taky tě miluju. Uvidíme se večír." odpověděl a zavěsil.

O půl 5

Šla jsem už domů, myslela jsem, že bych ho překvapila. Měla jsem super zprávu, na kterou jsem dlouho čekala. 

Došla jsem domů, otevřela dveře a zamířila do kuchyně, kde jsem odložila tašku a kabát, a šla jsem do ložnice. Otevřela jsem dveře a skoro jsem zaječela. To, co se tam odehrávalo, na naší posteli, jsem myslela, že nikdy neuvidím. Mýlila jsem se.

"Dereku..." zašeptala jsem. On strnul a podíval se na mně. Já pokroutila hlavou a utíkala zpátky do kuchyně. Tam jsem popadla kabát a kabelku a vyběhla ven. Nastoupila jsem do auta a sotva jsem nastartovala, viděla jsem, jak vybíhá z domu a něco křičí. Já ho ignorovala a odjela. Jela jsem pořád dál a dál, až jsem vyjela i Beacon Hills a jela jsem pořád dál. Zastavila jsem až skoro po 8 hodinách jízdy v malém městečku. Tam jsem začala od znova.

End of flashback

I když mi bylo jen 17 sehnala jsem práci a bydlení. Byla jsem na sebe pyšná. Jednu dobu jsem hledala i tátu, ale nakonec jsem se na to vykašlala a odpoutala jsem se od celé rodiny. Jediné co mě s nimi spojovalo bylo příjmení a vzpomínky. 

Přestala jsem vzpomínat a šla se vysprchovat, abych mohla jít brzy spát. Přece jenom, musím si ještě najít práci.

Užívala jsem si ty horké kapky, které mi dopadaly v pravidelných rytmech na tělo a uvolňovali ztuhlé svaly. Prostě relax.

Usušila jsem se a jen v ručníku se vydala do pokoje. Tam jsem se převlékla do mého oblíbeného pyžama - chlupaté, teplé a příjemné na dotek - a zalezla si do postele. 

Asi po 10 minutách přišel Scott. 

"Ahoj. Potřebuješ něco bráško?" zeptala jsem se a zdvihla se na lokty. Jen zavrtěl hlavou a přešel až k posteli. Já pochopila, udělal jsem mu místo a odkryla kus peřiny. Scotty si ke mně vlezl a já ho objala. 

"Chyběl si mi bratříčku. Hrozně moc." přiznala jsem mu do vlasů, do kterých jsem mu následně dala pusu. 

"Už vím proč jsi odešla" začal a já ztuhla. Nechtěla jsem aby to věděl. "Vím, že za to Derek mohl, ale byli jste spolu tak šťastní, tak jsem nemyslel, že je to kvůli němu." dořekl to. Jen jsem se pousmála a znovu mu dala pusu do vlasů.

"Už spi Scotty. Zítra tě hodím do školy. Musím ještě na pohovor na práci. Dobrou" řekla jsem a pak už jen slyšela, jak klidně oddechuje. Byla jsem ráda, že jsem přijela zpátky domů.

Tak jak se líbilo? Vím že to není nic moc ale je to moje první povídka, berte prosím trochu ohled. Každý někdy začínal. :D Uvidíme se u příštího dílu. Pa lidičky vaše z-k