Sestra McCalla (FF - Derek Hale)

Část 6.

"Pokud mi nedáš důvod tě opustit tak tu zůstanu. Slibuju." zašeptala jsem mu na zpět a on mě konečně políbil.

End Of Flashback

"Zůstanu..." zašeptala jsem do prázdného prostoru. Z mého oka vypadla další slza.

Ráno jsem se probudila s Nathanielem na hrudi. Usmála jsem se a pohladila ho po vláskách. Opatrně jsem se z pod něho dostala a šla do kuchyně, připravit něco ke snídani. Po chvíli jsem si něco uvědomila. Dnes je úplněk. Sakra.

Vyběhla jsem do ložnice a opatrně vzbudila Nathaniela. 

"Broučku, je čas vstávat. Dnes půjdeš ke strejdovi Scottovi. " šeptala jsem a on se pomalu budil. Vypadal hrozně roztomile po ránu, to měl po něm.

"Ale dnes má zápas." odvětil mi se svraštěným obočím. Já jen přikývla a vysvětlila mu, že s ním bude i na zápase a bude ho podporovat. Souhlasil. 

Když jsem ho oblékla a on se najedl tak jsme vyrazili ke Scottovi do školy. Tam jsme počali asi půl hodinky než konečně vyšel ze dveří. 

"Ahoj strejdo." zaječel Nathaniel a skočil na něho. Já se jen smála. Po tom, co jsem s ním vyřešila, že si pro něho přijdu kolem 5 hodiny večerní jsem nastoupila do auta a odjela. 

Přijela jsem k veterinární klinice a vešla. 

"Doktore! Potřebovala bych s něčím pomoct." zvolala jsem dozadu do místnosti. 

"Co potřebuješ Abigail?" zeptal se.

"Kde najdu Dereka." odpověděla jsem naléhavě. Napsal mi na kus papírku adresu a podal mi ho. Já ho přijala a na rozloučení jen pokývla hlavou.

Přijela jsem před sklad a z něho slyšela nějaké zvuky. Potichu jsem proklouzla dovnitř a schovala jsem se za roh. Derek tam připravoval ve starém vagónu řetězy na Eriku, Boyda a Isacca. Asi se jim do toho moc nechtělo.

"Je to vážně nutné, Dereku?" zeptala se Erika a ukázala na železnou čelenku s ostny. Ten jen přikývl a pokračoval v upoutávání Boyda k jednomu konci vagonu. 

Vyšla jsem z poza sloupu a odkašlala si. Všichni se na mě otočili. Erika se tvářila znechuceně, Boyd zvědavě, Isacc nijak a Derek hodně překvapeně a hlavně zmateně.

"Um, Dereku, potřebovala bych pomoc. Můžeš na chvilku?" zeptala jsem se váhavě a sklopila hlavu. On se hned zvedl a vydal se ke mně.

"Jedeme ven?" zeptal se pokývl hlavou k vratům. Přikývla jsem.

"Co potřebuješ, Abi?" zeptal se. 

"Co jsi dělal, když jsi se úplně poprvé proměnil?" zeptala jsem se ho na rovinu. Ztuhl a zmateně se na mě podíval.

"Můj otec si mě přivázal na řetěz jako na vodítko a běhal se mnou po lese. Vše mi vysvětlil a tak jsem se držel. Proč to chceš vědět?" zeptal se podezřívavě. Já jen zakroutila hlavou, rychle poděkovala a utíkala k autu. Když jsem odjížděla, pořád tam stál a díval se do blba. Pousmála jsem se.

Přijela jsem před Scottův dům. Měl by tam ještě být. Vystoupila jsem a hned na to se otevřely dveře od domu a ke mně zamířil Nathaniel.Se smíchem jsem si ho vzala do náručí a dala mu pusu do vlasů.

"Abigail, konečně už jsi tady. Tak co? Zjistila jsi něco? Odpověděl ti? Nemám za ním..." valil na mě jednu otázku za druhou a já se rozesmála. 

"Scotty, klid! Jo zjistila jsem to a neboj už mám plán. Už musím tak pozdravuj mamku a zatím ahoj." rozloučila jsem se, dala mu pusu na čelo a zapásala jsem Nathaniela do autosedačky. Nastartovala jsem, zamávala mu a odjela směr náš dům.

Zaparkovala jsem a otevřela Nathanielovi dveře. Vyskočil z auta a utíkal do domu. Já se za ním jen smála.

"Nathanieli, pojď už půjdeme, ano?" oznámila jsem mu. On přikývl.

"Mami," zastavil mě, "Bude to moc bolet? Neublížím nikomu? A neublížím tobě?" ptal se smutně až skoro hystericky. Já zakroutila hlavou v zápor.

Došli jsme na mýtinu a tam jsem si sedla. Nathaniel se o mě opřel a já ho objala. Pomalu jsem začala cítit účinky úplňku.  Vytáhla jsem z tašky řetěz a zavázala ho pevně kolem Nathaniela. Sama jsem si druhý konec obvázala kolem sebe.

"Bolí to. Moc to bolí." opakoval pořád a já to málem nezvládla. Slyšela jsem, jak mu praskají kosti v těle, jak mu rostou chlupy. Pomalu jsem brečela, jak jsem chtěla tu bolest vzít na sebe. Aby jí už nikdy nemusel cítit. Ale musel to dokončit.

"Ještě chvilinku zlatíčko, pak to bolet přestane. Slibuju, jen to prosím ještě chvilku vydrž." prosila jsem ho. Asi marně. Neslyšel mě. Pomalu dokončoval proměnu. Musela jsem se přeměnit taky. Místo hnědovlasé ženy místo mě stála bílá vlčice.

Podívala jsem se na místo, kde se choulil v klubíčku bolesti Nathaniel. Teď místo něho stál černý malý vlk s bílou skvrnou na boku a u pravého oka. Byl nádherný. Chtěl se rozeběhnout, ale já se zapřela o zem tlapkami, tudíž se mu tráva podklouzla pod tlapkami a spadl. Já se v duchu zasmála. Pomalu jsme se rozešli k řece, na útes, pak jsem se odhodlala ho vzít k Derekovi do skladu. 

Potichu, no tak jak mi to Nathaniel dovolil, jsme se přiblížili k vagonu. Derek to asi nezvládal. Měla jsem chuť mu jít pomoct, ale musel to dát sám. Najednou se mu uvolnila z řetězů Erika a chtěla utéct. Já se jí postavila do cesty. Chtěla po mě zaútočit, ale to by na ní nemohl skočit Nathaniel. 

Rvali se asi deset minut, když si konečně Derek všiml toho, že mu Erika zdrhla. Vzal Nathaniela za kožich a mrskl s ním na zem. Jen zakňučel a já k němu přiběhla, pomohla mu vstát a na Dereka zavrčela. Zasekl se. 

Nestihl nic říct, protože jsem Nathaniela odtamtud odvedla zpátky do lesa k domu. 

Úplněk už ustupoval a Nathaniel se začal měnit zpět. Byl celý poškrábaný. Taky jsem se přeměnila a vzala ho do náruče. Byl tak unavený, že mi hned usnul. Dala jsem ho do postele a přikryla ho pořádně peřinou. Sama jsem byla utahaná jak pes (ironie) a tak jsem si k němu lehla. Po asi půl hodince pozorování jeho zranění, které se pomalu hojilo, jsem usnula i já.

z pohledu Dereka

Ten pohled té vlčice. Byl mi tak moc známí. Už jsem ho viděl. A ten mladý vlk co s ní byl. Asi její rodina. Bratr, syn, synovec,... Syn! Abigail má syna! Ale ona nebyla vlkodlak. A určitě se nepřeměňovala celá. Ale zase jsem jí pět let neviděl. Mohla se změnit. Zeptám se Scotta. Ten mi musí dát odpověď.

Ahoooooooj. Omlouvám se, že jsem teď dlouho nepřidala díl, ale to víte, škola. Učení, učení a zase jenom učení. Jinak, jak už jsem psala k minulému dílu komentář, budu teď na lyžáku a pak na Slovensku. Ale psát může prakticky všude, mám to i na mobilu :D Takže si budete hold muset počkat minimálně 14 dní. Pa lidičkové. S láskou Z-K