Jsem Abigail Morgen McCall. Sestra Scotta McCalla. Přijela jsem zpět. Utekla jsem, ale vrátila se ještě silnější. Ovšem netušila jsem, že opět potkám jeho. Dereka Halea.
Seděla jsem tam asi hodinu, když jsem uslyšela prasknout větvičku. Otočila jsem hlavu a viděla, jak ke mně běží černý vlk s modrýma očima. Derek. No, to bude zábava.
Postavila jsem se, oprášila si kalhoty od hlíny a čekala. On si však ke mně jen sedl a koukal na mě.
"Přeměň se na člověka, Dereku. Nemám na tebe náladu, a hlavně na ty tvé srandičky." založila jsem si ruce na prsou a pozvedla obočí. On jen udělal dva kroky dozadu a začal se měnit. Za chvíli tu stál jen v kalhotách a bez trička. Měla jsem co dělat, aby mi oči neujely k jeho břichu. Stejně jsem se podívala.
"Abi, já mám oči výš." řekl s úšklebkem a já se na něho za to zamračila. Jen si povzdechl.
"Nechci se hádat. Vím, že to byla moje chyba, ale taky jsi nemusela odjíždět! Mohly jsme si to vyříkat a bylo by to v pohodě, ne?" řekl a vše vyčítal mě. Teď tak přemýšlím, co je lepší. Dát mu přes hubu a pak řvát, nebo obráceně? Zvolila jsem tu druhou variantu.
"Co si o sobě sakra myslíš?! Myslíš, že bych tam měla ještě počkat, koukat na vás nebo se přidat? Nejsem ty! Tobě se taky nelíbilo, když na mě někdo koukal. Hlavně že ty si užívat můžeš, že?! Jsi jen arogantní kretén, který si o sobě hrozně moc myslí, ale přitom jsi jen malé ustrašené štěně, kterého opustila holka a on ji to teď dává za vinu! Ale ne chlapečku, vina je na tvé straně. Já ti byla věrná to ty jsi se vyspal s tou krávou Argentovou." už se nadechoval, že něco řekne, ale já se zrovna rozjížděla, takže jsem mu před obličejem zamávala ukazováčkem, " Ne, ne. Teď mluvím já! Uvědom si, že ty nejsi moje jediná možnost ale byl jsi moje volba. Podělal si si to a ještě mě seřveš, že jsem odjela? Měla jsem tam zůstat a pak dělat jako by se nic nestalo? S magor?! Já tě milovala a ty jsi toho jen sprostě využil! Spakuj se, nech mě být a nezajímej se o mě! Už ti nepatřím, tak si to Kriste uvědom! A teď mi řekni, co máš na srdci." pobídla jsem ho se slzami v očích, ale když byl dlouho zticha, jen jsem zakroutila hlavou a obešla ho směrem do lesa.
Asi po 5 minutách jsem došla na mýtinu, kde byla malá chatka. Tam kde jsem trávila čas s ním. Vešla jsem a chtěla zavřít. To by ovšem on za nimi nesměl být. Vecpal se dovnitř, zabouchl, opřel mě o zeď a hodně prudce mě políbil. Chtěla jsem se bránit ale on mi to nedovolil a místo toho mi skousl ret. Zasténala jsem. Bylo to na mě moc intenzivní a proto jsem si vykompenzovala tím, že jsem mu ruku zabořila do jeho vlasů a zatahala. Jen zavrčel, vzal mě za zadek a mířil se mnou do pokoje. Tam mě povalil na postel a nepřestával líbat.
Už jsem tomu ani nebránila. Nemělo to šanci. Zřejmě jsem mu opět propadla. Přestal mě líbat, své rty přesunul na můj krk a pořádně mě tam kousl. Jen jsem mu stiskla boky a on pokračoval až do mého výstřihu.
Když se vrátil rty opět k mým, zkousla jsem mu ret tak silně, že se ode mě odtrhl a zavrčel.
"Nenávidím tě, Hale." vydechla jsem a znovu ho políbila.
"Přesně tak, lásko. Jen si to opakuj a já tě budu přesvědčovat o opaku." zašeptal mezi polibky a svlékl z nás zbytek oblečení.
----------------
Probudila jsem se v posteli, v ložnici, ve které to vypadalo jako po útoku zvířete. Rychle jsem se zvedla a ucítila jemnou bolest v podbřišku. Ignorovala jsem to a otočila se na místo vedle sebe. Ležel tam Derek. Sakra. Chtěla jsem potichu a opatrně vylézt z postele, ale zabránila mi v tom jeho ruka, která mě shodila zpět pod něho. Jen jsem zavrčela. On se rozesmál a políbil mě.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Přetočil se na mě ale nepřestal mě líbat.
"Dereku, přestaň." zamumlala jsem mu do úst a jako na potvoru jsem si ho sama k sobě přitáhla ještě blíž.
"Tak mě pusť." zasmál se a znovu mě políbil. Zmetek. Zatlačila jsem mu do hrudi. Přetočila jsem nás a tím pádem teď jsem to byla já, kdo měl nad tímhle nadvládu. Zavrčel, ale nechal mě velet. Někdo mi volal a to mě přivedlo zpět k rozumu. Rychle jsme se z něho zvedla a utíkala najít telefon. Trvalo mi to celkem dlouho. Když jsem se podívala, kdo volá, málem jsem omdlela. Volal Nathaniel.
"Mami, mami. Jsi v pořádku? Proč ještě nejsi doma? Já, bojím se o tebe. Prosím přijeď co nejdřív. Mami, prosím." začal mi vzlykat do telefonu a já měla co dělat abych ho uklidnila a přitom se oblékla. Což bylo celkem těžké, vzhledem k tomu, že mé a Derekovo oblečení bylo opravdu všude. Po zakončení hovoru jsem se rozeběhla k domu. Slyšela jsem, že za mnou Derek něco volá, ale já byla soustředěná na svého syna a abych byla co nejdříve doma.
Asi po 10 minutách běhu jsem se dostala k domu a rovnou otevřela dveře. Hned na to mě povalil na zem můj brouček. Za ním jsem viděla Isacca a naznačila mu, ať se jde s námi obejmout taky. Chvíli váhal, ale nakonec se k nám taky připojil.
"Už jsme tu zlatíčko. Omlouvám se že jsem tě tak vyděsila." omlouvala jsem se mu a pak děkovala Isaccovi, že se o něho postaral. Byla jsem mu opravdu vděčná. To, co se včera stalo, se, doufám, že už nebude opakovat.
Tak je tu další dííííl :D Trochu jinačí než ty předtím, ale chtěla jsem to alespoň zkusit. Jinak opravdu nevím, kdy vyjde další díl, ale doufám, že zase co nejdříve. Tak zatím pa :* S láskou Z-K
