Měla jsem na mále, abych se nezačala hodně nahlas smát. Nathaniel byl zmatený a nepomáhalo mu ani to, že na něj všichni v místnosti koukali. Otočil svou hlavičku ke mně a já ho s úsměvem pohladila po vláskách.
Asi po 10-ti minutách ticha jsem si odkašlala. Teď se pohledy upřely na mně a já lehce znervózněla.
"Mami, to on je taky jeden z důvodů proč jsem odjela. A chtěla jsem vám ještě oznámit, že se stěhuje do svého. Mám v lese postavený baráček (media) a chtěla bych tam s Nathanielem bydlet. Vím, že jsem vám to měla říct dřív, ale nějak mě to nedošlo. Omlouvám se." dořekla jsem s pohledem upřeným na mamku a brášku. Vypadali jako by jim uletěli všechny včely.
"Dobře zlatíčko." vydechla mamka a já se na ní podívala. Měla v očích slzy a ty se pomalu dostávaly ven.
"Ale kam budeš chodit do práce? Bude tam bydlet ještě někdo s vámi? Proč tak daleko?" rozpovídala se mamka.
"Mami, klid. Vše už mám zařízené, neboj. Ale už je pozdě, pojedeme a někdy se stavte ano?" oznámila jsem. Jen pokývali hlavou. Vzala jsem malého za ruku, pomohla mu do bundy a obula mu botky. Potom, co jsme se rozloučili, jsme vyjeli.
Přijeli jsem před dům. Vyšla jsem z auta a všimla jsem si, že za chvilku bude úplněk.
"Nathe, pojď. Vysprchovat a jít spinkat ano srdíčko? Já pak přijdu." popohnala jsem ho a šla zatopit v krbu, který byl v obýváku a měl komín v pokoji, takže tam bude mít za chvilku teplo.
Připravila jsem misku ovoce se šlehačkou a kakaem a vyšla do patra k Nathanielovi do pokoje. Už byl zalezlý pod peřinkou a koukal na mně. Já se pousmála a zdvihla misky tak, aby je viděl. Roztomile se mu rozsvítili oči. Posadil se, posunul se a odhrnul kousek peřiny, kam jsem si sedla já.
"Tak. Jaký máš první dojmy z nového prostředí?" zeptala jsem se asi po 5-ti minutách, co jsme jedli ovoce.
"Zatím to jde a babička vypadá mile. Strejda je trochu divnej. To mu někdo dal do zubů nebo se tak už narodil?" zeptal se a já vyprskla smíchy. Netušila jsem, že je tak vnímavej a bude se na to ptát.
"Víš, že ani já nevím, co se mu stalo?" řekla jsem zamyšleně a pak jsem si ještě asi hodinu povídali.
"Už je pozdě a ráno vstáváme brzo. Tak šup umejt zoubky a spát." jen se zasmál a utíkal do koupelny. Za pět minut přišel a lehl si do postele. Já ho přikryla až po krk a dala mu pusu na čelo.
"Mám tě ráda můj malý motýlku." zašeptala jsem mu a zhasnula. Už jsem zavírala dveře, když jsem ho uslyšela zašeptat: "Já tebe taky mami."
S úsměvem na rtech jsem sešla schody a o pět minut později jsem seděla zabalená v dece se sklenkou červeného vína u krbu na koberci. Z rádia se linuly tóny písní a já se nechala unášet jimi a světlem v krbu do vzpomínek.
Flashback:
Bylo léto a já s Derekem jsme byli na louce. Šli jsme se projít. Chtěli jsem spolu trávit co nejvíce času. Sedli jsem si doprostřed louky na deku a koukali se na nebe. Přitom jsme se drželi za ruce.
"Podívej, támhleten mrak vypadá jako pes. A támhle to vypadá jako spojené ruce." říkala jsem mu a přitom mu je i ukazovala. Když byl potichu tak jsem se na něho podívala a zjistila jsem, že mě celou dobu pozoruje.
"Jsi nádherná Abi. Pro mě budeš ta nejnádhernější holka i kdyby jsi měla vrásky a byla bezvlasá. Nezapomeň na to." vydechl potichu a já se rozbrečela. On se jen pousmál a přitulil si mě k hrudi. Hladil mě po vlasech a já mu brečela do trika.
"Jsi pro mě to nejdůležitější. Nevím, jak bych to tu bez tebe zvládal. Miluji tě McCallová. Vždycky budu." zašeptal mi do vlasů. Já se na něho podívala a viděla jsem tu upřímnost v jeho očích.
"Taky tě miluji Hale. Navždy budu." oplatila jsem mu taky potichu a políbila ho.
End Of Flashback
"Maminko?" slyšela jsem hlásek a ten mě vytrhl ze vzpomínek. Můj syn stál pod schodištěm a držel v rukách svého plyšového vlka. Pamatuju si, jak jsem ho s ním byla vybírat a on chtěl jen jeho. Nasliboval, že nebude zlobit a bude mi se vším pomáhat. Vydržel to asi tři dny a pak zase začal dělat různé skopičiny a mě z něho šla hlava kolem.
"Ano zlatíčko? Pročpak nespíš?" zeptala jsem se a utřela si slzu, která mi vytékala z oka.
"Měl jsem zlý sen. Můžu si lehnout k tobě?" zeptal se s pohledem upřeným na jeho bosé nohy. Já jen natáhla ruku a on hned přicupkal. Lehl si vedle mě a já přikryla dekou.
"Zpívej mi něco prosím." zašeptal a já ho začala hladit po vlasech.
"A copak by jsi chtěl zazpívat?" zeptala jsem se ho a znovu mu prohrábla vlásky.
A million thoughts in my head
Should I let my heart keep listening
'Cause up 'til now I've walked the line
Nothing lost but something missing
I can't decide
What's wrong, what's right
Which way should I go?
If only I knew what my heart was telling me
Don't know what I'm feeling
Is this just a dream?
Ah oh, yeah
If only I could read the signs in front of me
I could find the way to who I'm meant to be
Ah oh, if only
If only If only
Every step, every word,
With every hour I am falling in
To something new, something brave
To someone I, I have never been
I can't decide
What's wrong, what's right
Which way should I go?
Zjistila jsem že Nathaniel usnul tak jsem mu dala pusu do vlasů a dál se dívala do ohně a přemítala nad životem. Určitě bych něco málo změnila ale to, že se mi narodil Nathaniel, bych nezměnila ani za život plný zlata. Je to můj malý poklad.
Další díl je na světě. Dnes už druhý. Chytila mě až moc veliká inspirace tak doufám, že se to bude dát číst. Je lehce nudnější ale ty další by se měli už pořádně rozjet (teda doufám :D) Pa lidičky, vaše Z-K :*
ČTEŠ
Sestra McCalla (FF - Derek Hale)
FanfictionJsem Abigail Morgen McCall. Sestra Scotta McCalla. Přijela jsem zpět. Utekla jsem, ale vrátila se ještě silnější. Ovšem netušila jsem, že opět potkám jeho. Dereka Halea.
