„Slečno Gwendolyne?“ Lekla jsem se tak že jsem spadla když jsem seskakovala ze zdi. „Já..já..no .já.“ Koktala jsem. „Nic mi nevysvětlujte, chápu že se tu trápíte.“ Pohladil mě obrovský muž v černém obleku se zbraní v ruce. Oddychla jsem si.Byl to jediný hodný člověk tady. Hned po Mary. „Váš otec se nic nedozví.“ Mrkl na mě. „Děkuju.“ Vyskočila jsem a objala ho. Dnes se měl otec vracet z Číny. Spokojená jsem letěla do svého pokoje kde jsem ze sebe udělala poslušnou holčičku, Louisovu bundu jsem si položila na polštář. Nevydržela jsem to a na bundu si chvíli lehla, vdechovala jsem jeho nádhernou vůni a před očima ho stále viděla. Ten úsměv, tu tvář………Z ničeho nic jako by mi přeskočilo. Absťák, naprosto šílenej. Začala jsem se klepat a pevně sevřela do rukou JEHO bundu. Nahmatala jsem na poličce svého plyšáka a vytáhla z něj mojí záchranu. Do bolavé, fialové, rozpíchané ruky jsem už ani nic necítila. Jen šílenou úlevu hned po vpíchnutí. Rozvalila jsem se na postel. „Gwen pojd už do…….“ Zasekla se Mary, nestihla jsem si dát dolů rukávy. „Co to máš na ruce?!“ Zašeptala a pevně mi sevřela zápěstí div mi ho nerozdrtila. „To nic není.“ Stáhla jsem rukáv a uhla pohledem do strany. Tvrdě mi rukáv vyhrnula a v jejich očích byla vidět šílená zloba až jí v nich jiskřilo. „TOHLE NIC NENÍ?!JSEŠ UPLNÁ KRÁVA?“ Zařvala. „Neřvi tu na mě, pořád jsi jen moje služka.“ Vyprskla jsem jedovatě. V tu chvíli jsem se jí hrdě dívala do očí ale nejradši bych si vrazila facku. Beze slova odešla a já šla chvíli po ní očekávat příjezd otce. Nevěnovala mi jediný pohled. Žaludek mi vyletěl do krku jako obvykle ale tentokrát bylo něco jinak, otec měl v očích šílenou zlobu a bodyguardi mě ihned popadli hurbě za ruce. Postavili mě před obří ebenový stůl, odešli před dveře a mě se rozklepaly nohy. Otec Praštil šílenou silou do stolu. Vyletěl ze židle jako šílenec a bez jakéhokoliv vysvětlení mě uhodil pěstí do obličeje a na zemi do mě začal kopat. Zakřičela jsem a skryla si hlavu. Pomoc tu čekat nemůžu. Když se uspokojil, plivl na mě a dodal „ZKUS JEŠTĚ JEDNOU OPUSTIT TENHLE DŮM A ZABIJU TĚ.“ Otřel si zakrvácenou ruku do kapesníčku a už mi nevěnoval žádnou pozornost. Sedl si za stůl a podepisoval nějaké papíry, že jsem ležela před stolem skoro v bezvědomí mu bylo jedno. Netuším jak se to dozvěděl. Musel mě někdo vidět, John ( bodyguard co mě přistihl by to neřekl). V tu chvíli jsem to ale nějak neřešila. Viděla jsem rozmazaně a skoro jsem se nehla. Po asi půl hodině na zemi se na mě otec podíval a pískl na prsty. Přišli dva bodyguardi a bylo vidět že co viděli ležet na zemi překvapilo i je, neodvážil se cokoliv říct ani jeden. Jeden mě vzal do náruče a odnesl mě do mého pokoje. Usnula jsem. Když jsem se po pár hodinách probudila, vážně jsem se divila že jsem se vůbec probudila. Bylo mi trochu líp. Neváhala jsem a i s obrovskýma bolestma vylétla z postele. Převlékla jsem se do džínu, tílka a na vrch přehodilo Louisovu bundu. Vlasy jsem si rychle svázala do culíku, do kapsy vysypala obsah mého plyšáka ( mojí poslední dávku) a nastrkala nějaké peníze. Vyběhla jsem z domu a hroznou rychlostí utíkala přes zahrady a přelezla zeď. Asi 300 metrů jsem ještě běžela kdyby náhodu mě někdo sledoval ale kupodivu byl klid. Vydechla jsem a zastavila. Nutně jsem si potřebovala píchnout. Zalezla jsem do jedné z uliček a s klepajícíma rukama jsem si připravila dávku. Krvácející bradu jsem si musela stále rukou otírat ale radši jsem si sundala Louisovu bundu. Nechci jí ušpinit. Na mém oku jsem cítila rýsující se monokl. V uličce jsem strávila noc. Ráno všichni kolemjdoucí mě brali obloukem, nedivím se jim. Vidět ležet zmlácenou, zkrvavenou, zfetovanou holku v uzké uličce není příjemná podívaná. Chvíli jsem se potulovala městem a pak vyrazila do „mého“ klubu. „Čau Marcu“ Pozdravila jsem barmana a sedla si. „Jé nazdar Gwen, co ty tu tak brzo?“ „Zdrhla jsem, definitivně.“ Marc vykulil oči, protože zaostřil na můj obličej. „To je svině, já ho potkat zabiju ho.“ „Jsi trochu naivní.“ Potáhla jsem si z čerstvě zapálené cigarety. „Nikdy nejde sám, vždycky má za sebou 2 své osobní gorily.“ Dodala jsem. „No… A co ted budeš dělat?“ „No víš Marcu….“ Odložila jsem cigaretu a podívala se na něj. „Myslela jsem…. Jestli bych nemohla nějaký čas zůstat tady.“ „Gweny promiň to nejde….“ Pak se zamyslel a dodal „Ale..mám kámoše co by pro tebe možná něco měl.“ „Tak fajn ven s tím.“ „Hele neslibuju ti, že se ti to bude líbit spíš určitě nebude ale je to tvá jediná možnost, ale muj kámoš má…
