„And the tears stream down my face.“ Šeptala jsem mezi slzami nastejno s Louim který zněl v mých sluchátkách. Gwen nevracej se, neotáčej se. Zatínala jsem ruce v pěsti. Jednou jsem se i zastavila. NE! Nemůžu. Musela jsem se rozeběhnout abych se nevrátila. Za naší ulicí stálo velké černé BMW a vystoupil náš ochrankář. „Rád Vás zase vidím madam.“ Otevřel mi zadní dveře a lehce se uklonil. Přišlo mi to příšerný, naučila jsem se žít normálním životem. No, normálním, dobře se světovou hvězdou. Ale nikdo mi nevykal, neříkal mi madam neukláněl se ani podobný věci. Práskla jsem se sebou na zadní sedačku a zadívala se z okna. Poslední pohled na náš…teď už Louisův dům. Představila jsem si jak našel můj dopis v kuchyni.. a jak si to právě čte…Než mi zmizela celá ulice z dohledu. Vedle mě probíhala krajina a já vzpomínala na můj dopis…“Louisi, lásko…. Doufám že mi to někdy odpustíš… Doufám že na nás dva budeš vzpomínat stejně krásně jako já. Doufám že na mě nezapomeneš. Stihli jsme toho spolu prožít tolik. Slova nedokážou popsat co pro mě znamenáš a co pro mě jsi. Byl jsi můj zachránce už od začátku, dlužím ti toho tolik ale bohužel už ti to nikdy nebudu moct vrátit… Nechtěla jsem to dělat těžší než to pro mě bylo a proto jsem to udělala takhle…možná jako zbabělec ale možná to tak je správně… Před týdnem ve firmě na auta mě otec zbil, vyhrožoval že ti ublíží když se nevrátím. Alespoň tebe chci uchránit. Když tohle budeš číst budu asi právě na cestě zpátky tam kde jsem strávila 18 let. Naší fotku…budu nosit stále u sebe a tebe…budu nosit stále v srdci…Navždycky…Miluju tě….tvoje Gwen xx PS.nezkoušej mě hledat.“ Sklonila jsem poraženě hlavu a slzy mi kapaly na nohy. Vyhrál. Asi nemám v osudu být šťastná. Otevřela se velká černá železná brána a já se naposledy ohlédla. „Sbohem….“ Šeptla jsem, nadechla se a podívala se před sebe když se za námi brána zavřela. Auto přijelo přímo před hlavní část domu, vystoupila jsem a zahleděla se na dveře. Bylo tu ticho jako vždy. Potichu jsem vstoupila dovnitř a vydala se přímo do kuchyně. Mary tu stále byla. Měla ztrápený výraz ve tváři, zrovna šla pro nějakou misku a já si opatrně stoupla mezi dveře. Hned si mě všimla, misky jí vypadly z rukou a ona se ke mně se slzami v očích rozeběhla. „Vítej doma beruško moje.“ Stiskla mě a dala mi pusu na tvář. Stiskla jsem jí taky. A mezi slzami zašeptala. „Mary všechno co jsem ti řekla, všechno co se dříve stalo mě moc mrzí.“ „Já vím, pšt, už se tím netrap.“ Pomohla jsem jí s obědem a celou dobu jsem jí vyprávěla co všechno se mi stalo. Kde všude jsem byla, bydlela. Celou dobu jsem nepřetržitě brečela. Muselo mi být hodně špatně rozumět. Nakonec jsem vytáhla ze zadní kapsy mojí fotku s Louisem a klepající rukou jí tu fotku podala. „Jste spolu nádherný. Šíleně mě to mrzí, kdybych mohla vyměním si to s tebou aby ses za ním mohla vrátit.“ Řekla a setřela si slzu z tváře. Dnes byl klid, protože tyran nebyl doma. Od zítřka to ale začlo. Bylo to horší než dřív, musel si vybít všechnu zlost která v něm nabyla za tu dobu co jsem byla pryč. Řval na mě, bil mě, kopal mě.. Za 3 dny doma jsem vypadala jako chodící mrtvola. Jediné co mě udržovalo při životě byla naše fotka s Louisem, Mary a stříbrný prstýnek co jsem měla od Louise. Věděla jsem, že když to takhle půjde dál dlouho už nevydržím já ani moje tělo. Chtěla jsem jen umřít……..
*LOUIS* Den Gwenina odchodu
Po včerejší nádherné noci s Gweny se mi vstávalo krásně. V posteli už nebyla a já cítil nádhernou vůni z kuchyně. Vyběhl jsem z ložnice s úsměvem a běžel hned do kuchyně dát jí ranní pusu a obejmout jí, protože se mi stýskalo už teď. „Broučku?“ Zavolal jsem ale nic se neozývalo. Došel jsem do kuchyně. Vedle dvou talířů s lívanci s borůvkami a malinami ležel dopis v obálce. Bál jsem se ho otevřít ale nakonec jsem se překonal.. Sedl jsem si a začal číst…“Navždycky….Miluju tě…..tvoje Gwen…“ Bylo poslední co jsem stihl přečíst, nevěděl jsem jestli to pokračovalo a stačilo mi to, dopis spadl na zem. Obraz předemnou se mi rozmazal slzami. Bez váhání jsem vzal klíče od auta a vyjel jí hledat. Celou cestu jsem si mumlal akorát „Zabiju tu svini, zabiju ho.“ Na řízení jsem přes slzy špatně viděl, momentálně by ale nehoda byla možná lepší než tohle..Po 4 hodinách hledání jsem se vrátila beznadějně domů. Ztratil jsem jí navždycky…uvědomil jsem si až po 3 dnech co jsem se nevzdával.
*GWEN*
Ležela jsem na posteli, koukala do stropu a chtělo se mi umřít. Zavřela jsem oči a vzpomínala na všechno. Když jsem si přehrávala naší poslední společnou noc zvenku se ozvala obrovská rána. Vyběhla jsem k oknu a uviděla velkou díru ve zdi která obíhala náš dům a do díry naskakovali desítky zásahových jednotek. Všichni bodyguardi už byli čelem ke zdi a spoutaní. Dole práskly dveře… „POLICIE!!!!“
