„ Gwendolyne Blair-Anne Grewal.“ Zařvala přísně má domácí učitelka a praštila ukazovátkem do stolu. Ví že nesnáším své jméno, dělá to schválně. Je odporná, má obrovskou bradavici pod nosem. Pochází z Francie, nevím kde jí otec vyhrabal. Chodí oblečená jako jeptiška a vlasy má stále přísně sčesané nahoru. No…já v podstatě chodím také jako jeptiška. Otec by mě zmlátil dvakrát tolik než normálně bejt oblečená jinak než se mu to líbí. „Jak si toto představujete mladá dámo na mé hodině koukat z okna?!“ Zaječela s francouzským přízvukem a poprskala mě. „Omlouvám se já…“ „Žádné omlouvám se tohle je naprosto nepřípustné!! Řeknu to otci dnes se vrací.“ „Ne prosím…madam, ne..“ Vyhrkla jsem. Věděla jsem co by se stalo kdyby mu něco takového řekla. Ona mého otce nabaluje už dobrých pár let. Bla bla bla. Vřeštila tam ještě asi půl hodiny. Všichni jsme se pak museli vyrovnat do řady před naší vilu, včetně služek, ochranky všech. Za dlouhou cestou se otevřela obří železná brána a uviděla jsem černé nablyštěné auto. Žaludek jsem měla až v krku. Auto zastavilo před námi. Řidič vystoupil a otevřel zadní dveře. Na kamennou cestu dopadla otcova naleštěná bota a mě zalil pot. Když vystoupil všichni sklonili svou hlavu. Ukláněli se mu..je to snad nějaký král??? Beze slova prolítl okolo nás všech a na všech bylo vidět jak si oddechli když zašel do domu. No… až na madam Félicie. Ta hned opatrně vyběhla za otcem s vlezlým trapným umělým úsměvem. Ano, měla jsem průšvih jak jsem předpokládala. Za chvíli pro mě došel jeho bodyguard. Seděl za velkým ebenovým stolem ve své obří pracovně, opřený o křeslo a kouřil doutník. „Chtěl jsem syna….“ Začal. „Aby mohl převzít mojí práci až umřu, syna jsem nedostal a ty mi to navíc vracíš tím že se neučíš?“ Zvýšil už hlas a položil doutník. „Tvoje práce je stejně špinavá jako ty, takže si ten hnus nech.“ Zasyčela jsem a dál se mu hrdě koukala do očí. Zvedl se ze židle. Došel ke mně a vrazil mi prudkou facku. Trhla jsem hlavou. „Už jsem dospěla do věku kdy ti dělá dobře mě bít jako to bylo u mámy viď?“ Nevěřila jsem, že jsem mu tohle řekla. A za chvíli jsem toho trochu litovala. Jeho rána mě srazila k zemi. Sykla jsem bolestí. S klepajícíma rukama jsem se po chvíli zvedla beze slova odešla z místnosti. Šla jsem rovnou do kuchyně za Mary. Naše kuchařka a jediná mnou milovaná osoba tady. Je jí teprve 25 ale vaří jako bůh a jediná mě chápe, je jako moje starší sestra. Opřela jsem se hlavou o futra u dveří a pozorovala jí. Po chvíli si mě všimla a už tahala z mrazáku čokoládovou zmrzlinu, usmála jsem se a letěla si pro lžičku. „Ach bože Gwen.“ Řekla smutně a přiložila mi prst na krvácející ret. Sundala jsem jí ruku a pohladila jí… Usmála jsem se a statečně si utřela pusu. „Nech to být Mary.“ Dala jsem jí do pusy lžičku zmrzliny a radši vyběhla z kuchyně, nechtěla jsem aby to zas rozebírala. Procházela jsem se zadní zahradou a vážně se nudila. Cucala jsem si bolestivý koutek úst a sedla si v tureckém ke stromu. Byla tu trochu nižší zeď a ochranka sem tolik nechodila. Zkusila jsem jen tak vylézt kousek nahoru a kupodivu to šlo. V tu chvíli mě osvítil nápad. Hned jak otec odjede…zkusim v noci utéct. Jen na jednu a ráno se vrátím… Chci to zažít..Alespoň jednou to chci zažít. Být volná a ne narvaná v tomhle ač drahém tak příšerném kostýmku a celé dny zavřená tady. Strhla jsem si těsné sáčko a začala jsem křičet. Tahala jsem se za vlasy, vážně jsem vypadala jako šílenec. Za chvíli přiběhl jeden chlap z ochranky. Tenhle byl docela fajn. „Omlouvám se nic se neděje.“ On jen přikývl a odešel. „Maryyy..Maryy.“ „Co tak ječíš blázínku?“ Zasmála se. „Potřebuju zítra půjčit něco fakt pěknýho na sebe.“ Ušklíbla jsem a zezadu jí objala. „Aaa na co ti to bude?“ Tázavě se na mě ohlídla. „Chci si jednu noc vyrazit…Jen jednou Mary.“ „Jsi blázen Gweny? Když tě někdo chytí, až se vrátí tvůj otec je s tebou konec.“ „Neměj starost nikdo mě nechytí. Přineseš mi něco teda zítra?“ Psí očička zabíraj. „No tak dobře ty otravo“ Vzdychla Mary. „Jsi nejlepší.“ Dala jsem jí pusu na tvář a letěla zpět ven. Moje nálada se zvedla z bodu mrazu aspoň trochu. Převlékla jsem se do rajtek a jezdeckého sáčka a šla trochu projet mého milovaného Bleska. Za chvíli jsem si všimla otce opřeného o dřevěnou ohradu. Zatleskal a já zastavila. „Přidáš se?“ Zeptala jsem když jsem viděla jak je oblečený. Překvapilo mě to. Beze slova osedlal svého koně. Vlastně to docela ušlo, předháněli jsme se v tom kdo bude lepší a dokonce se jednou i usmál. Večer mě šíleně bolely stehna a zadek. Přece jenom tolik hodin v sedle dá zabrat. Nemohla jsem se dočkat zítra. Ráno otec odléta do Číny. Tentokrát na 2 měsíce. Ráno to byl opět on. Né ten tatínek včera na koních, ale zase ten chlap v saku za miliony z kterého jde strach. Mary mi přinesla koženou bundu, džíny a bílé tílko. Byla jsem za to tak šťastná. Večer jsem si půjčila její líčidla. Namalovala se, nakulmovala si vlasy a převlékla se do jejího oblečení. Vyplížila jsem se ven a po krátkém boji přelezla bránu. Cítila jsem se tak volná
