„Louisi….“ Vytřeštila jsem oči a cítila jsem jak mi hoří tváře studem. 1. Kluk ke kterému něco víc cítim, 1.kluk na kterého myslim dennodenně každou minutu. Poprvé chápu, co je to láska. Nejvíc mě ničilo to, že jsem za ním nemohla vyběhnout, políbit ho, obejmout ho a všechno mu vysvětlit. Ne, musela jsem pokračovat ve svém vystoupení jinak bych přišla o práci první den. Louis se okamžitě otočil a vyběhl ven z klubu. Oči obou zbývajících členů skupiny se tázavě upřely na mě. Uhnula jsem pohledem. Po vystoupení mě všechny holky začaly objímat, pusinkovat, že jsem byla úžasná. Odstrčila jsem je a vyběhla jsem tak jak jsem byla do našeho bytu. Přes slzy jsem skoro nic neviděla. Dveře svého pokoje jsem zamkla a vrhla se na postel. S třesoucíma rukama jsem hledala dávku ale nic jsem nenašla „Ku*va.“ Zakřičela jsem a zatáhla se za vlasy. Popadla jsem zbývající peníze a běžela do ulic. V okolí „mého klubu“ kde jsem dřív trávila každou noc, bylo dealerů hodně. Cestu jsem si trochu pamatovala. Jenomže předemnou se najednou objevil………. Louis, šel rychlým krokem po ulici a měl v očích slzy. „Louisii.“ Vyběhla jsem za ním a chytla ho za ruku. Odstrčil mě. „Louisi prosím, nech si to vysvětlit, tohle nejsem pravá já.“ Vzlykala jsem přes slzy. „Nech mě bejt! Jseš obyčejná levná šlapka..A já idiot si myslel že jsem se zamiloval správně, hnusíš se mi chápeš?.“ Jeho zrak se upřel na moje zdevastované ruce. „Šlapka feťačka.“ Dodal. Vystřelil rychlým krokem a já zůstala stát na místě. S rozmazanou řasenkou, zmoklými vlasy a barovém kostýmku. Jo, Louis má pravdu, jsem šlapka. Smutně se svěšenou hlavou jsem došla do klubu. Peter, můj obvyklý prodejce byl zrovna na panáku takže se mi to hodilo. Už jsem to nemohla vydržet a píchla si přímo tam, na záchodě. „Dík Petere, čau Marcu.“ Mávla jsem na kluky a vydala se DOMŮ. Jestli se tomu bordelu dá říkat domov. Cestou jsem chvíli přemýšlela, co se to ze mě stalo. Ještě před pár měsíci. Nechutně bohatá, upravená, líná, rozmazlená panička. A dnes? Fetující troska, která si musí vydělat peníze na drogy kroutěním se u tyče. Proč řikám chvíli přemýšlela?? Protože za chvíli jsem nějaká trápení vypustila. Začalo to působit. To co mě živí ale i užírá zevnitř. Šťastně jsem se vrátila do bytu a práskla s sebou na gauč, bláznivě jsem se rozesmála. Probudila jsem se až ráno. Uvařila jsem si silný kafe a v tureckém sedu si sedla do kuchyně na židli a zapálila cigaretu. „Gweny?“ Řekla opatrně Andrea která vyšla s turbanem na hlavě a zabalená v ručníku z koupelny. Viděla mé oteklé oči a smutně se podívala. „To ten kluk viď?“ Vzdychla. Přikývla jsem a silně si potáhla. „Zapomeneš na něj, tady je na výběr chlapů.“ „Ale já nikoho nechci chápeš?! Chtěla jsem jen jeho…“ An už neřekla ani slovo, zakroutila hlavou a šla si uvařit kafe. Nechápe to, ona nikdy nepochopí co je láska. Dny v Midnight klubu ( moje pracoviště) utíkaly jako voda. Ráno vstát, dát si kafe a kousek zeleniny, nákupy nebo trénink. Pak „oběd“ v podobě dalšího kousku zeleniny. Odpoledne trénink. Hodina volna a pak vystoupení, spánek a zase kolotoč znova…Neměla jsem čas na Louise myslet a když náhodou při volnu jsem si na něj vzpomněla, hned to přešlo protože jsem si píchla. Před vystoupením jsem si stoupla ve spodním prádle před zrcadlo. Vypadala jsem jako chodící kostra. Kostnaté ruce a nohy, žebra mi div nepropíchla kůži a propadlé líce. Je na mě znát „králíčí“ strava až moc a do toho heroin a…..občasné vyvolání zvracení. Vím, není to správné, ale Greg na mě pořád tlačí že nesmim přibírat. Greg je náš trenér. Takhle uběhl měsíc… Až jednou, po šíleném tréninku, s šíleným hladem, s šíleným absťákem jsem seděla v klubíčku na mě posteli a klepala se, byla noc a já neměla kde sehnat dávku. Tekl ze mě ledový pot, celá jsem se klepala a zuřivě si kousala nehty. Vyběhla jsem na záchod, nemohla jsem přestat zvracet. Uslyšela jsem hlasy. „Jo je tady. Zavedu tě za ní.“ Ozval se Známý hlas Sarah. „Gwen?“ Zavolala na celý byt. Zabouchla jsem dveře záchoda ale byla to chyba, pochopila kde jsem. „Gwenduli máš tu návštěvu.“ Opláchla jsem si obličej a vypláchla pusu a vypotácela se ze záchoda. Z mé návštěvy se mi ale podlomily kolena. „Co tady ještě děláš Louisi?!!!“ Zařvala jsem a chtěla utéct do svého pokoje. Louis mi zabouchl dveře před nosem. „Gwen…já, vím že to nejspíš nenapravím. Přehnal jsem to, chci ti pomoct. Omlouvám se“ „Že tu ztrácíš čas s feťačkou šlapkou.“ Vyprskla jsem jedovatě a položila se na gauč. Neumíte si představit šílenej pocit kterej zažívám při absťáku. Klepala jsem se jako při záchvatu a zarývala nehty do gauče, nesnesla jsem pocit že mě Louis takhle vidí. Sedl si ke mně a pohladil mi nohu. Rozkřičela jsem se a začala do něj strkat. Neovládala jsem se, absťák rozhodoval za mně. Strkala jsem ho ke dveříma pořád na něj křičela „Nenávidím tě, nenávidim, vypadni, nechci tě nikdy vidět.“ Bušila jsem mu do hrudníku. Žalostně jsem praštila do zdi a svezla se po ní. „Gwen…pomůžu ti, vypadáš i na anorexii.Nenechám tě takhle!!!“ Když jsem se uklidnila a nadechla vyrazila jsem ze sebe jen „Louisi odejdi prosím.“ Pozvracela jsem celou podlahu kolem sebe a škrábala do zdi. Nevydržím to, nevydržím. Bez jakýchkoliv věcí jsem vyběhla z klubu a běžela dokud jsem nepřišla o všechny síly. Upadla jsem do hlubokého spánku v tmavé, smradlavé ulici....
